Silvestrovské povídání: Život tropí hlouposti

Obě příhody mě pobavily.

Tak to nechápu. Jak mohl tomu kolegovi pasovat klíč???

Vstát o tolik dříve se mi nepodařilo, spíš pozdě.Ale že se dostaneš do stejné barvy škodovky už jo. Myslela jsem, že je to velká náhoda...

Pěkné příhody. :-)

Kolega omylem sedl do cizího embéčka a dokonce s ním odjel. Naštěstí to bylo jiného kolegy z práce.

Tak to je docela sranda. Se zamrzlým zámkem u auta máme taky spoustu zkušeností. Vždycky mě to, mírně řečeno, vytočí. Jo, a přišel na vás majitel?

To je tedy gól!! Myslím to cizí auto. Já jen vzpomenu, že jednou mi budík také nějak podivně zazvonil k ránu, bez rozmýšlení jsem vstala, vypravila se do práce. Na zastávce nikdo. Přijel autobus (noční) s nějakými vyspávajícími flamendry. Teprve po cestě jsem zjistila, že jedu v půl páté do archivu. Ale už jsem se nevrátila, na Florenci jsem po 5 hod. zašla do nějakého bistra, dala si kávu a nějak jsem to tam vydržela. Vrátný v práci by asi ještě spal. :-)

Blanko, to mi připomnělo tatínkovu příhodu. Měl povoleno nechávat stát autobus cvičné jízdy před domem a každé ráno vyjížděl v 6,30 hodin a cestou přibíral dospělé žáky, kteří se učili jezdit. Vstával pravidelně v 5 hodin a vžy se koukl z okna. jaké bylo překvapení, když tam autobus nestál. okamžitě volal policii a v 8 hodin už autobus našli. Nebyl ani nabouraný. Zato další den potkala tatínka sousedka a povídá: "vy jste mi dal pane Bělka, každé ráno vstávám podle nastartovaného autobusu a když jsem vyšla ven a zjistila, že je všude pusto a prázdno koukla jsem na hodinky a zjistila, že jsou teprve 4 ráno. Příště mi prosím dejte vědět, že budete odjíždět tak brzo." "to jsem nebyl já, to byli zloději." odpověděl tatínek. Takové vzpomínání je moc pěkné a hlavně, že se děti ještě dospaly.