Foto: autor

Jak to bylo na Štěpána

28. 12. 2017

Můj příběh

Autor: František Matoušek

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lidmila Nejedlá 29.12.2017 11:42

Krásně se to vzpomíná na dětství.

Eva Mužíková 29.12.2017 01:02

Františku, umíš moc hezky vzpomínat. .....dobře že jste nešli dál, to by tatínek asi sundal i klobouk.

Blanka Macháčková 28.12.2017 20:07

Byly to hezké tradice a vy jste je hezky připomenul.

Blanka Macháčková 28.12.2017 20:07

Byly to hezké tradice a vy jste je hezky připomenul.

Zuzana Pivcová 28.12.2017 15:30

Jako dítě jsem věděla, že se na Štěpána chodí na koledu (viz říkanka s Ladovým obrázkem), ale ve městě z toho nic nebylo. O to raději jsem si přečetla tohle vzpomínkové vyprávění.

Anna Čípová 28.12.2017 14:27

Pane Františku, moc děkuji za milou vzpomínku. Krásně se to četlo a já si vybavila, jak obdarovávala koledníky moje babička.

Libor Farský 28.12.2017 11:14

Hezké, Fando. Úplně jsem tu atmosféru prožíval s Vámi. Já to štěstí neměl, dětství v Praze tak půvabné není a Vánoce u babičky byly zase v cizím prostředí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha