Věční nespokojenci. Co s nimi?
Ilustrační foto: ingimage.com

Věční nespokojenci. Co s nimi?

5. 1. 2018

Napadlo moc sněhu. Není žádný sníh. Je příliš velká zima. Je moc velké teplo. Ta polévka je málo slaná. Ta omáčka je přesolená. Když se člověk ocitne v blízkosti věčně nespokojeného jedince, je to nářez na psychiku. A co teprve, když ho má mezi blízkými.

V jedné brněnské rodině začal rok neslavně. Její členové se pohádali poté, co šestnáctiletá Ivana oznámila, že spočítala, kolikrát během Vánoc její babička vyslovila nějaké hanlivé slovo, případně kritické hodnocení či povzdech nad tím, že je něco špatně. Dopočítala se úctyhodného čísla šedesát tři. Zkrátka, vnučka oznámila babičce, že během dvou dnů, po které byla rodina pohromadě, více než šedesátkrát něco či někoho zkritizovala.

„Konečně to tchyni někdo řekl, my nikdy neměli odvahu. Ale naše dcera pojmenovala to, čím se celá rodina trápí. Tchyně je nesmírně negativistická, kritická, stále na něco hudruje, nic jí není dost dobré,“ vysvětluje zeť dotyčné dámy. Kdo ji zná, je zvyklý, že jej klidně přivítá slovy: “No, jestli si myslíš, že ti sluší fialová barva, tak se pleteš, ten svetr tě dělá ještě starší než jsi.“ Jedna z jejích vnuček byla přijata na vysněnou medicínu. Celá rodina se radovala, babiččina reakce byla: „No ty jsi se zbláznila. Budeš se roky dřít na škole a pak někde předepisovat hypochondrům recepty. Měla bys studovat nějaký jiný, lepší, perspektivní obor.“ Na otázku, jaký obor přináší více jistoty a perspektivy, než medicína, odpověděla: „Na můj názor tady nikdo nebere ohled, stejně si děláte, co chcete, však stejně si jednou na má slova vzpomenete, až tu školu nedodělá.“

Co si s takovým člověkem v rodině počít? Přerušit kontakty? To je se lehce řekne. Nechte babičku na Vánoce či celé prázdniny samotnou v jejím malém bytě, když se rodina schází na pěkné chalupě, společně stolují, vyrážejí na výlety, zkrátka tráví volný čas. „Babi, nechceš jet letos s námi v lednu na jeden víkend na chalupu?“ „V lednu? Prosím tě, co tě to napadlo? To bude moc sněhu a víš, že sníh nesnáším.“ Ten víkend je tu. Dcera z chalupy telefonuje: „Co děláš, mami, jak se máš?“ „Co bych dělala? Sedím tu sama a koukám na televizi, ve které furt opakujou to samé. A venku prší, je hnusně, zima stojí za houby, když nepadá žádný sníh.“

Mnoho z nás si ani někdy neuvědomuje, jak zdánlivě bezvýznamné hudrování či stýskání si může na okolí působit depresivně. Bohužel, někteří lidé jsou zkrátka pesimisticky naladěni a netuší, jak to jejich blízcí těžce nesou.

„Někdy je za tím snaha upoutat pozornost, vzbuzovat určitou lítost. Lidé se totiž mnohdy zpočátku snaží takovým věčným nespokojencům pomáhat, všímají si jich, věnují se jim. Zkrátka, jde o hledání různých nástrojů, jak k sobě přitahovat pozornost, lásku, pochopení. Přítomnost problému je pro takové lidi vlastně zárukou, že přijde zájem,“ říká kouč pro partnerské vztahy Aleš Kalina. Je totiž úplně jedno, jestli je věčným nespokojencem v rodině babička či teta, nebo takový problém mezi sebou řeší partneři, případně jde o nespokojené dítě. Výsledkem je vždy otrava a narušení harmonických vztahů.

V další rodině řeší to, že šedesátiletý Bedřich neustále nadává na politiky, na úředníky, ale v poslední době už i na prodavačky, na řidiče autobusů. „Co šel do invalidního důchodu, nedá se s ním vydržet,“ tvrdí jeho žena. „Zprávy v televizi jsem už neslyšela asi půl roku, protože je komentuje tak nahlas, že neslyším, co v nich říkají. Když jsme nedávno jeli za dcerou do jiného města, tak hlasitě komentoval jízdu řidiče autobusu, až jsem se obávala, že nás dotyčný vysadí. Lidé v autobusu se dobře bavili, manžel tam byl za šaška, ale jemu to nedocházelo. Nejhorší je, když vytasí věty typu: To by dříve nebylo možné, to by neprošlo, ten by si ani neškrtl a podobně. Jednou se takhle rozjel u pokladny v obchodě a nějací mladíci to komentovali slovy, že je to určitě  nějaký starý komanč, který vzpomíná na totalitní časy. Málem jsem se studem propadla,“ vypráví.

Některé projevy nespokojenosti jsou podle psychologů celkem pochopitelné a přirozené. Jestliže lidé vyššího věku například podotknou, že za jejich mládí bylo něco lepší, nedá se to považovat za nesmyslné hudrování. Mladší ročníky to sice občas odmítají připustit, ale některé věci skutečně lepší byly a navíc člověk má zpravidla dětství a mládí spojené s příjemnými vzpomínkami a to negativní je časem z paměti vytlačeno. Lidé, kteří třeba dospívali v poválečném nedostatku, klidně vyprávějí o tom, že tehdy byly potraviny kvalitnější a lidé na sebe navzájem hodnější. A třeba mají pravdu. Lidé zkrátka po válce byli rádi, že přežili, a vážili si toho mála, co měli. Takže tehdy opravdu mohl obyčejný štrůdl chutnat jako mana nebeská, zatímco teď, udoláni obrovskou nabídkou, mohou mít pocit, že štrůdl ze supermarketu chutná jako piliny. Nemusí to tak být, ale může. Problém nastává v případech, kdy si lidé stěžují stále a na všechno. Když se nespokojenost a sklony k pesimismu mění v hlubokou, dlouhotrvající frustraci. Protože ta často přerůstá ve zlobu.

„O skutečných negativistech se někdy mluví jako o přivolávačích katastrof. Pobývat v jejich přítomnosti je opravdu nepříjemné a mnohdy se jejich špatná nálada přenáší na lidi v jejich blízkosti,“ uvedl psycholog Petr Šmolka. Nejhorší vlastností takových věčných nespokojenců je, že si za žádnou cenu nepřipustí, že mají problém a že působí nedobře na okolí. Naopak, pokud se je jejich blízcí pokusí na problém upozornit, berou to jako křivdu, nepochopení, tedy další důvod k tomu být naštvaní, utvrdit se v pocitu, že svět za nic nestojí a oni jsou obětí všeho zlého. Pokud máme takového nespokojence v blízké rodině, nezbývá, než se obrnit trpělivostí a pokusit se mu vysvětlit, proč se mu čím dál více rodinných příslušníků vyhýbá. Nebo se mu začít taky vyhýbat. Někdy je to pro zachování duševního zdraví jediné řešení.   

psychika rodina
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Škopánová
Mě se osvědčilo neposlouchat nereagovat chovat se jako by nic nebylo řečeno
Jiřina Macháčková
Ti věční nespokojenci jsou často plni závisti. Např. jedna má známá mi závidí, že jsem již v důchodu. Vychovala jsem 4 děti, ona jen dvě. A je o 7 let mladší, než já, takže musí ještě 12 let pracovat. Stěžuje si na svého syna, který hodně pije, půjčuje si od ní peníze, nestará se o rodinu, opilý k ní matce chodí spát. Několikrát jsem jí řekla, že nemá syna domů pouštět. Stěžovala si na svou kamarádku, že jí půjčila peníze, ta nespěchá s vracením. Řekla jsem známé, aby své kamarádce nepůjčovala, ať si pak nestěžuje. Půjčila zase. Už jsem všeho měla dost. Přestala jsem se s tou známou stýkat. Bylo více důvodů, k vůli nimž jsem se známou ukončila kontakty. Taky mi vadila její vyčůranost. Za většinu problémů si může každý sám.
Oldřich Čepelka
Často mu chybí uznání (od manželky?), tak si ho vynucuje. A taky pak o něco míň bolí koleno.
Zdenka Jírová
Asi každý se setkal s podobným " bručounem" a není to nic příjemného.
Eva Mužíková
Takového jsem měla souseda, o kterého jsem se tři roky starala. Jeho negativní přístup ke všemu, neustále špatná nálada, nespokojenost se vším - to mne ničilo, musela jsem péči ukončit....
Marie Seitlová
Lidem nespokojeným a co se baví o nemocech se snažím vyhýbat. Ale někdy to nejde.
Marie Doušová
Dodnes si pamatuji jak moje tchyně přivítala svou přítelkyni , když ji přišla navštívit." Holka ty špatně vypadáš a jak jsi za tu dobu co jsem tě neviděla zestárla." Hodně jsem se za ní styděla , neboť to nebyla pravda .Její přítelkyně vypadala skvěle , ale moje tchyně ji musela urazit a pak teprve byla spokojená a pak ji pohostila kávou a moučníkem. Myslím si , že přítelkyně ji znala a tak se usmála a řekla " zato ty vypadáš báječně"!
Alena Várošová
Také znám takovou jednu ženu ,dal by se o ní napsat romám,ale na takového člověka když už jej znám přes 20 let,nic nezabírá.Přesně jak se tu píše vše je špatné,vše musí být pode ní..,To unaví i čověka , který má pevné nervy.Takový člověk je jako upír/a vysává a vysává.Je lepší jít o něj hodně daleko,Už jsem to chtěla vzdát před rokem,.ale když jí onemocněl syn 45 rakovinou kostní dřeně,tak to nedokážu.
ivana kosťunová
On i optimista s věčným jakoby přilepeným úsměvem na rtech může časem lézt na nervy ...
ivana kosťunová
Časem si člověk zvykne a takového člověka nevnímá, nebere vážně, v krajním případě jako komickou figurku. Lidskou povahu nezměníme, a určitě i pesimista má nějaké dobré stránky :))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.