Foto: autorka

Senzababča desetiletí 2017

18. 1. 2018

Můj příběh

Autor: Alena Várošová

Hodnocení:

(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 18.1.2018 23:41

Gratuluji k nádhernému výsledku. Jste šikovná a vypadáte senzačně. Váš článek mě moc pobavil.

Marie Seitlová 18.1.2018 21:09

Super akce, blahopřeji.

Eva Mužíková 18.1.2018 20:48

Alenko, gratuluji. Prohlédla jsem si všechny fotky nejen zde, ale i ty od organizátorů. Ráda bych viděla nějaké video. Díky.

Margita Melegova 18.1.2018 20:03

Blahopreji, super, dalsi slova by byla zbytecna.

Zuzana Pivcová 18.1.2018 17:20

Líbí se mi, že ta soutěž není jako dívčí Miss, kdy jde především o fyzickou krásu a inteligence se omezí na odpověď, co by dívka udělala, kdyby vyhrála. Logicky by každá bojovala za mír a podporovala charitu. Pobavila jsem se vylíčením těch scének, a což, kdybych je viděla naživo! Gratuluji.

Libor Farský 18.1.2018 14:01

Blahopřeji, Alenko, u mne jsi jednička !

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová