Hrát, hrát ... a co ještě?

Roztomilý žáček, hezké starosti s balením holek. Hraní na kytaru je příjemné poslouchat při jakékoliv příležitosti.

Doufejme, že Honzíkovi jeho zápal vydrží. Co si budeme povídat, taky se mi v každé třídě líbil jiný kluk. Ale žádný nehrál na kytaru.

To je ale hezký příběh. Je dobře napsaný a moc mě pobavil.

Celý život jsem litovala - a lituji dodnes-, že mně rodiče neumožnili učit se hrát na klavír. Miluji hudbu a považuji ji za nejlepší konverzační prostředek. Alespoň jsem chodila zpívat, dostala jsem se i do souboru tehdy Severočeských učitelů ve svých 12 letech a jezdila jsem s ním zpívat do různých měst. Zpívali jsme např. i sbor z Prodané nevěsty ap. Když jsem později jezdila na tehdy pionýrské tábory jako dětská vedoucí, nejlépe jsem navázala s dětmi kontakt právě přes písničky. Moje obě dcery chodily do hudební školy a hrají na klavír i kytaru. pořádaly jsme si doma také malé domácí koncerty. Hudbou se nikdy nic nezkazí, ať je od Vlacha nebo od Bacha.

Moc pěkné, jsou šikovní, kteří mají ihned na všechno odpověď. Můj prostřední se učil sám asi v sedmé tř., něco mu poradila Eliška,ale také na to balil holky.

Taky jsem se učil na kytaru abych mohl balit holky. Jenže mezi námi trampy hrál na kytaru skoro každý. Tak jsem pak zkoušel mandolínu i banjo. To vypadalo trochu exotičtěji. Zvláště třeba moje dvanáctistrunná mandolina. Jako hudebník netalentovaný upoutával jsem dívky svým nástrojem.

Marcelo, fakt jsem se zasmála. Občas mě takhle překvapí naše 10 letá vnučka. Taky jen žasnu. :-)

Míváme občasné kytarové večery u sousedů na chatě.I se zpěvníkem. Je to radost.

Nevím, jak teď. Za nás měla kytara váhu. I my, když jsme zpívaly s pár akordy někde v parku nebo pro spolužáky na výletě, byly jsme hned zajímavější.

Vždy byli kluci s kytarou vítáni...I v rodině to praktikují. Ale líbí se mi, když si berou hudební nástroj do ruky jen tak pro svou radost.