ilustrační foto: pixabay.com

Životem chodit raději s humorem

19. 1. 2018

Můj příběh

Autor: Jana Vargová

Hodnocení:

(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Polednová 20.1.2018 21:31

Zdravý humor má ráda, pokud jsem v pohodě, nakazím se smíchem a nejsem k zastavení.

Alena Tollarová 20.1.2018 20:39

Ano, souhlasím.

Blanka Macháčková 20.1.2018 10:41

Včera jsem se smála, až jsem z toho slzela. Julie, máte pravdu. A souhlasím s Věrou J. že lidé musí být naladěni na stejný druh humoru.

Zdenka Jírová 20.1.2018 00:28

Takový " laskavý humor" mezi přáteli je osvěžující.

Věra Ježková 19.1.2018 12:45

Humor je jistě fajn, ale „odsud podsud“. Hlásím se k níže napsaným příspěvkům. Je příjemné, když se sejdou lidé naladění na stejný druh humoru.

Marie Doušová 19.1.2018 12:02

Článek pěkný , ale chodit stále s humorem určitě nejde a ani bych to nechtěla . Smát je krásné , když je čemu. Mít za kolegu vtipálka , který celý den jen vtipkuje , musí být asi nepříjemné a únavné.

Zuzana Pivcová 19.1.2018 11:36

U mě to je otázka vrozené povahy. Někdy mi do smíchu je a někdy není. Černý humor moc ráda nemám. Jedině opravdovou veselost pramenící z radosti a správného chápání lidí a věcí kolem nás. Je to umění.

Libor Farský 19.1.2018 11:20

To video z metra je k vidění zde na i60 v rubrice "Videa", vložil Radek Cakl. Já se rozesměju pokaždé, když do vidím. Díky za optimistický článek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha