Souznění života s řekou

Souznění života s řekou

8. 9. 2012

V raném dětství jsem si vždy přála být již o něco starší, abych mohla chodit později spát, nosit vysoké podpatky, mít vlastní občanku a posléze i navštěvovat nepřístupné filmy. Prostě spěchala jsem a život se mi vlekl. Maminka mě uklidňovala s tím, že mi život uteče jako voda a že najednou zjistím, že je toho více za mnou, než přede mnou. Nevěřila jsem, mé vlastní stáří se mi zdálo velmi vzdálené, dokonce tak, že jsem se domnívala, že mě se to snad ani nemůže týkat...

Já že budu stará?

Teď už vím,že maminka měla pravdu a že život s přibývajícími léty nabírá na rychlosti. Dnes jen s hlavou otočenou dozadu, přirovnávám život k řece. Je to úžasné souznění. Stejně jako zrod člověka, rodí se i řeka, začínaje malým pramínkem, pak nabírá dalších vod, sílí a mohutní, roste do šíře. Z pramínků je potok, později řeka, která také různě proplouvá krajinou. Tu je klidná, tu bouřlivá, někdy je vyschlá a obnaží se až na dřeň, pak zase zmohutní a hrdě si plyne do dáli. Je plná zákrut a zatáček, dokáže se i rozlítit a vztekle se vzdouvajíce, zaplavuje a ničí, aby se opět zklidnila a nechala unášet ke svému konci.

Jak je její cesta podobná cestě lidské.

Také rosteme a sílíme, nabíráme zkušeností, prodíráme se životem, tu hravě a lehce, jindy těžce, jsme otloukáni, ale přesto jde naše cesta dál. Musíme překonávat překážky, které jsou nám kladeny do cesty, abychom se mohli vydat opět dál, již poučeni a s pokorou...

Jen jedno řece závidím.

Ona ví, kde svého konce dojde, jedna cestička ji jistě zavede do moří, kde bude hýčkána a dál se bude radovat z modré oblohy.

Mě zbývá jen naděje, že možná také, kdoví...

 

Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků,  nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.
Můj příběh stárnutí
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Paní Jarmila to vystihla a přirovnání sedí. Jen to stáří se spíš podobá potůčku, který pomalu vysychá. Ano, řece je co závidět!
Jana Drobňáková
Ako zabrániš kvapke vody aby vyschla? Tým, že je hodíš do mora. /Z filmu Samsara/
Jana Šenbergerová
I mě článek moc potěšil. Jen si dovoluji mít jistotu, že skončím tam, odkud jsem přišla. Tělo vrátím Zemi, a mé skutečné Já se vrátí ke Zdroji všeho bytí.
Zuzana Pivcová
Ale i řeky jsou stejně jako lidské životy velmi rozdílné, jsou dravé horské říčky, které do moře nikdy nedoplynou, rvou se o život cestou plnou nástrah a někdy ve snaze uchovat si vlastní bytí i samy trochu cestou pustoší a tak žijí stále a klid nenajdou. A jsou toky majestátné a klidné, které až na výjimečné situace vždy neomylně a bez větší námahy přinesou svůj podíl moři. To není konec, to je splynutí s věčností.
Jiří Libánský
Také si myslím, že to přirovnání celkem sedí.
Jarmila Peerová
Děkuji,píši to tak,jak to sama cítím...
Růžena Antlová
Je to tak jak píšete moc pěkné přirovnání !
Jitka Chodorová
Jarmilko,moc hezké přirovnání,pravdivé a poutavé čtení,kdo umí,ten umí, a ty prostě umíš.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.