ilustrační foto: pixabay.com

Co bylo po "Příběhu z mládí"

26. 1. 2018

Můj příběh

Autor: Jiří Lupoměský

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jiří Lupoměský 27.1.2018 09:21

Paní Kosťunová, tím městem, kam jsme šli z Hradce a kde žijeme dosud, nebyl Cvikov. Ostatně ten ani na Labi neleží. Jméno toho města, kde žijeme, jsem neuvedl, protože má - zejména v České televizi - velmi negativní konotace. Ale člověku, který je nezná, se tu může i líbit. Kdysi tu byl za mnou kolega z oné nadnárodní firmy, byl z Austrálie, a seděli jsme spolu v restauraci nad městem, odkud je krásný výhled na celé údolí. A on řekl (překládám): Bože, vy to tu máte krásné! Zkrátka - nedíval se na ČT!

Lidmila Nejedlá 27.1.2018 00:19

Měl jste svým způsobem v životě štěstí. Mého muže milovala dívka z obyčejné rodiny, proto byl na vojně na Slovensku. Syn uchovává jeho šáteček s nápisem: Už nikdy více Brezno!

Zuzana Pivcová 26.1.2018 20:08

Někdy se mi chce říct "Svět je malý". To je případ Vašeho seznámení s panem mjr. K. a jeho synem. Mám ráda fakta pramenící z osobního poznání, jaká jsou ve Vašem vyprávění, zatímco "jedna paní povídala" pro mě nic neznamená. Děkuji Vám.

Dana Puchalská 26.1.2018 17:41

Ano život tropí nejen hlouposti. Super povídání.

Libor Farský 26.1.2018 12:32

To je neuvěřitelné, jak je si životaběh nás dvou podobný, konstatoval jsem to již v první části Vašeho vyprávění. Palec nahoru.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha