Foto: archiv autorky

Lyžníci a já

2. 2. 2018

Můj příběh

Autor: Vladislava Dejmková

Hodnocení:

(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lidmila Nejedlá 4.2.2018 10:58

Lyžujeme celá rodina, já už jen na běžkách. Moc hezké vzpomínání.

Alena Tollarová 4.2.2018 08:56

Pokud chlapečka budou rodiče k lyžování vést a půjde mu to, tak je určitě o nadšeného lyžaře postaráno. Vzpomínání se mi líbí. Mě lyžování míjelo asi od 4. třídy, kdy jsem zlomila lyži. Jen jsme sáňkovali na kopečku za vesnicí.

Vladislava Dejmková 4.2.2018 07:35

Ok, ale upozorňuji, že to není moje fotka, jde pouze o nascenovanou pohlednici.

Libor Farský 3.2.2018 20:54

Dovolil jsem si Vaši úvodní fotku stáhnout a uložit do svých "retro", pokud ji u některého svého článku použiju, jistě Vaše jméno uvedu. Děkuji.

Blanka Macháčková 3.2.2018 15:08

Nedávno jsme vzpomínali na naše lyžařské začátky. Na dřevěné lyže s kandahárem, na první bezpečnostní špičky... Na dřevěné běžky vzpomínat nemusíme, ty máme ještě funkční. Hezká vzpomínka a moc hezky napsaná. Foto vlastním podobné.

Dana Puchalská 3.2.2018 06:37

Moc hezká vzpomínka.

Zdenka Jírová 3.2.2018 00:02

Hezké srovnání, na některé lyžařské výbavy se sama pamatuji, i když se ze mě lyžařka nestala, čehož jsem později dost litovala.

Libor Farský 2.2.2018 22:58

Vlaďko, mám velikou radost. Já jsem byl Pražák, ale měl jsem ve Vysokém nad Jizerou babičku a dědečka u kterých jsem trávil všechny prázdniny. Dědeček, a tudíž náš celý rod, pocházel z nedalekého Bozkova. Ty staré lyže měl ještě na půdě. Krásné vzpomínky, děkuji.

Hana Rypáčková 2.2.2018 20:07

Hezké vyprávění, jsme v rodině samí lyžaři a taky mám hezké vzpomínky na staré vybavení.

Zuzana Pivcová 2.2.2018 20:05

To hezké vyprávění ve mně vyvolalo vzpomínku. Jsem také narozená v Jilemnici, ale jen proto, že v Lomnici nad Popelkou ještě nebyla porodnice. Ale sněhu tam bylo dost. Lyžování, sáňkování, bruslení, to se rozumělo samo sebou. To nejobyčejnější vybavení, ale uměli to všichni od raného dětství. S přestěhováním do jižních Čech jsem tyhle zimní radovánky jednou provždy ztratila. A o Praze už nemluvím vůbec. Já vím, lidé jezdí do hor, ale já už jsem se k tomu nevrátila.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha