Ilustrační foto: pixabay.com

Leden na zahrádce

11. 2. 2018

Můj příběh

Autor: Blanka Macháčková

Hodnocení:

(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Naděžda Špásová 11.2.2018 15:41

Blanko, to mi ani neříkej, že bude zima do května. Je fakt, že krtek na zahradě žádná výhra není. My máme jíl a tam máme co dělat my, co potom takovej krtek. Taky se mi nelíbí, že to není pod sněhem. Článek mě opravdu moc pobavil.

Věra Ježková 11.2.2018 15:10

Blanko, moc hezké, vtipné. To přísloví neznám. Ale předpověď hlásá, že se začne oteplovat už od března.

Elena Valeriánová 11.2.2018 13:49

Blanko, já to beru tak, když vidím tu spoustu hromádek a hromad, co tento slepý mrňous stačí udělat, že je to jeden z nejpracovatějších tvoří planety. Jak může takový mrňousek udělat takové obrovské kopce? Tak to je pro mě záhada. I u nás to probíhá stejně jako u Vás. Kdo z koho.

Marie Doušová 11.2.2018 13:37

Velmi úsměvný článek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová