Chemlon, dederon, krimplen. Pamatujete?

Nėkteré tyto materiály jsem nosila ráda.Šila mi mamka,pozdėji i já,tak nebyl problém.Do tanečních jsem mėla i tzv.papírové šaty.Byl i česaný silon nebo tzv.krepový.A dederonové zástėry??My je mėly ve školce jako pracovní pláštė.Večer jsem je vyprala a ráno si mohla vzít čisté.A Drahomíro,vy jste byla vBulharsku před 60ti lety??To koukám.Já v té době znala jen naše blízké okolí.O nėjakém Bulharsku jsem neměla ani tušení.

Ano vzpomínám i na papírové šaty. Maminka byla švadlena a hrozně si vážila látek jako žoržet, taft, mušelín, satén, garbadén, hedvábí, batist, krep, samet, pravá vlna. Vždycky vytáhla vlákno a zapálila sirkou, podle toho poznala kvalitní látky od umělých. Ale i z nich šila.

V mládí jsem měla na tancování nějaké silonové šaty s podšitým živůtkem i bohatou spodničkou - byly moc hezké a podobné tehdy měly i moje kamarádky. Nosila jsem i nádherný modrý krimplenový kostýmek vždy s bílou halenečkou - bylo to vděčné oblečení - hezky a rychle se vypralo, usušilo a také vůbec nemačkalo. Později jsem ještě z těchto materiálů šila i přešívala hezké oblečení na svoje malé děti...

Pamatuju se na návštěvu Bulharska asi v šesti letech. Měla jsem první silonové šatičky s kanýrama. Bulharky mě osahávaly, protože tam to ještě nebylo. Já ty šaty nenáviděla. Mám citlivou kůži a umělotině se vyhýbám. I dnes je velmi těžké sehnat stoprocentní bavlněné spodní prádlo, ponožky, trička atd. I když je to tam napsané 100procent, stejně při obléknutí to moje pokožka pozná, že lžou.

Krimplenové kalhoty jsem nenosila, protože byly na můj styl příliš dámské. Vím jen, že jsem měla kalhotovou kombinézu na zip s velmi širokými nohavicemi. A jedny minišaty spíš na menší společenskou událost, ty jsem nosila ráda. V módě jsme si nemohli moc vybírat, ale i tak záleželo na vkusu. Propínací zástěru jsem neměla nikdy. Ale co se týče umělých vláken, tak nevím, zda je všeobecně známo, že už za války vyrobil známý vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterle se svými kolegy umělé vlákno, pojmenované silon. Zajímavá historie a smutný osud nedoceněného vědce.

Jéje to si pamatuju moc dobře. Šaty byly z těch materiálů skutečně neprodyšné . Ale moc látek tu tehdy na výběr nebylo. Moje máma šít uměla a té se z těch látek prý šilo dobře. A ty šatové zástěry byl fakt děs běs. Já osobně tuhle hrůzu nikdy nenosila. Ale moje dost stará sousedka je nosí a má pocit že nic lepšího neexistuje.

A hlavně zmiňované šatové zástěry udělaly šeredku i z té nejkrásnější ženy.

Neřekla bych, že tyto materiály byly v oblibě. Spíš se nedalo nic jiného koupit. Bylo v tom horko, nebyly vůbec příjemné. Moje matka měla ve skříni staré šaty ze surového hedvábí s obrovskou skládanou sukní. Ty jsem jí zabavila a ušila si z té sukně šatičky - příjemné. U babičky jsem si zase vymodlila kus bavlněného plátna, s matkou jsme to obarvily batikováním a príma šaty na léto. Po roce 1970 se už daly koupit bavlněné látky, i když dost těžko. Například ta indická bavlna na letní halenky. Teď si vzpomínám, že jsme někde sehnaly lněnou látku, kterou se potahoval válec mandlu. Tu jsme obarvily a ušily si z toho "rifle".

Úžasný krimplen, který jsem si přivezla v roce 1969 z Anglie. Tady byl tenkrát jenom v Tuzexu a všichni byli nadšeni, jak lze lehce prát, nežehlí se a nezmuchlá se, Pořád člověk vypadal jak vyžehlený. Bohužel ta prodyšnost byla horší. Slyšela jsem pomluvy, že to byl socialistický výmysl, ale to není pravda, krimplen k nám přišel ze západní Evropy.

No jéje, abych nepamatovala. Příšerné tvrdé krimplenové šaty. Dederonové košile. Tesilky byly taky „prima“. Z chemlonu jsem si upletla tašku, maminka dělala podle německých vzorů barevné koberečky.