FOTO: autorka

Děda a dědeček

13. 2. 2018

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Lišková 14.2.2018 09:40

Dědu jsem poznala jen jednoho, zemřel, když mě bylo deset let. Byl dlouho nemocný, když jsme za ním přijeli, řekl, ať mu vyprávím o stromech na zahradě. Byla jsem příliš malá, teď vím jak ovocným stromům rozuměl. Na jeho sad a ovoce v něm jsem nezapomněla dodnes.

Věra Ježková 14.2.2018 07:57

Děkuji ještě jednou. Jsem ráda, že téma mé vzpomínky je vám blízké. Vaše krátké příběhy mne také zaujaly.

Alena Vávrová 14.2.2018 00:10

A zapomněla jsem napsat, že mě potěšilo i úvodní foto - byla jsem v Příbrami jen jedinkrát, ale kostel sv. Jakuba jsem poznala "na fleku".

Alena Vávrová 14.2.2018 00:08

Moc hezky napsané - také jsem měla dědu a dědečka (viz můj článek Legionář).

Zdenka Jírová 14.2.2018 00:04

Moc hezké vzúpmínání.Já jsem si žádného dědečka neužila brzy zemřeli. Pamatuji se jenom na babičku - maminčinu babičku a o té už jsem sem napsala. Je příjemné, mít na koho vzpomínat.

Jana Šenbergerová 13.2.2018 22:52

Hezké vzpomínání. V naší rodině je o dědečky nouze. Maminčin tatínek zůstal v koncentráku, tátův byl samotář a podivín, nejvíc jsem si užila druha své babičky. Žil dlouho a s dětmi to uměl. Mé dcery dědečky nepoznaly a vnoučata jen jednoho, ale ten už zemřel.

Věra Ježková 13.2.2018 21:16

Moc vám děkuji. :-)

Jitka Hašková 13.2.2018 21:01

Moc hezké povídání. Poznala jsem jenom jednoho dědečka - otce mé mamky - který mě miloval a učil mě správně mluvit. Bohužel zemřel, když mi byly 4 roky. Táta byl sirotek a nepoznala jsem vůbec jeho rodiče, jenom tetu - sestru jeho maminky.

Zuzana Pivcová 13.2.2018 19:15

Znala jsem prarodiče jen z maminčiny strany, tatínkovi rodiče zemřeli. Milovala jsem svého dědečka, ale měla jsem možnost žít s ním jen do svých 6 let. Psala jsem o něm zde také čánek Mé první setkání se smrtí. Je hezké, že si všechno pamatuješ a dovedeš to dobře i kriticky podat. Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha