Mám ráda kuchařské knihy

Pokračování bude. Dám se do toho o víkendu. Ale dám tam spíš ,,kuriozity, než recepty. Dřív se k tomu zřejmě nedostanu.

Dani, super inspirace, bude pokračování??? :-)

Do života jsem šla s Kuchařkou naší vesnice. Mám ji dodnes a měla jsem i spoustu dalších, které jsem rozdala, a také několik sešitů s nalepenými výstřižky receptů z různých zdrojů, nebo i ručně opsanými. Domnívám se, že v současnosti již žádnou kuchařku nepotřebuji. Všechno najdu na netu.

Článek se mi lbí, protože i já mám sbírku kuchařek dodnes. Nové již nekupuji, ve starých si často zalistuji, pročítám a vzpomínám, jak jsem podle nich začínala vařit.

Sbírala jsem kuchařky,když nebyly k sehnání - to byl adrenalin.Teď,když je jich všude plno,už to není ono,jsou předražené a mladí by je už asi po mně nechtěli,protože si všechno najdou na internetu(i já už je mám jen vystavené)

Když mi bylo 20, tak jsem si koupila Velkou kuchařku od Viléma Vrabce. S touto knihou a sešitem, který si maminka (1920) psala ve škole v hodinách povinného vaření, jsem si vystačila celý život. Ani nevím kdy a od koho se u nás objevila 600ti stránková Kniha kuchařských předpisů od Marie Janků-Sandtnerové, z doby narození mojí maminky. Osobně raději vařím a peču v praxi než teoreticky.

Tedy Danko?! ta husa na pekáči! Líbily se mi recepty M. D. Rettigové: Vysmol si /sobě/ menší soudek vlij do něj lák...Nebo: Ulov pět kvíčal...věnovala jsem ji, už nevím ani komu.

Dano, kuchařek mám opravdu hodně, plus kvanta posbíraných receptů, které by vydaly minimálně na další dvě. A můžu ti říct, že i dneska se do nich neváhám podívat, když něco zapomenu. :-)

To Pivcová. Nechtěl jsem se hádat, kdo vaří lépe, ale inspirovat, že ta umělecká díla je dobře zapisovat, aby byla inspirace pro jiná umělecká díla. Sandtnerku jsem zdědil po otci a Rettigovou si sehnal sám. Jenže již mi není 20, abych mohl sníst cokoliv dobrého. Musí to být dietní, ale chutné.

Knihy i kuchařské miluji, pročítám recepty i jinde, ale podle tištěných receptů vařím málo, spíš jen co se týká cukroví atd.Je to vždy podle nálady, chutí, surovin, co jsou k mání a nikdy není přesné množství.Když třeba dělám bramboráky, vemu brambor podle toho, pro kolik osob by to mělo být a pak jen přiměřeně...Nejdu do řeznictví pro čtvt kila jater, jak to dělají někteří, kousek čehokoliv navíc se neztratí.