Foto: archiv autorky

Děvčátko ze zahrady

13. 3. 2018

Můj příběh

Autor: Lidmila Nejedlá

Hodnocení:

(4.9 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Naděžda Špásová 13.3.2018 17:27

Limi, proč o tom nenapíšeš knížku? Jsi rodilý vypravěč. Takže na další si musíme počkat. že jo, i když tak trochu tuším o co půjde. Ale ráda se nechám překvapit. *****

Marie Novotná 13.3.2018 17:07

Dobrého má být po málu.A já si na další lahůdku počkám.Moc hezky se čtou Tvé řádky.Díky.

Jitka Hašková 13.3.2018 16:03

Krásny příběh. Budeš Lidmilo pokračovat? Bylo by to fajn.

Jana Šenbergerová 13.3.2018 15:43

Také se těším na pokračování.

Věra Lišková 13.3.2018 15:27

Napínavé, jak dobrá detektivka, vždy končíte záhadou. Těším se na pokračování.

Libor Farský 13.3.2018 13:59

Ty mě. Lidmilko, napínáš !

Elena Valeriánová 13.3.2018 13:52

Milá Lidmilko, děkuji za další nahlédnutí. Zase budu netrpělivě čekat na pokračování.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha