Anna nebo Sára? Jména mají tajemství

Vymýšleli jsme nejrůznější jména, aby byla hezká, nedalase ošklivě komolit, aby byla čeká a ne moc dlouhá. A také jak bude znít ve spojení s příjmením. Nakonec manžel si přál Zdenka po mně a já při druhé dceři prosadila mé oblíbené Helena. S přijmením ta také bylo slušné, ale matka musí počítat, že se dcera vdá příjmení změní.Obě už jsou vdané a vybrali jsme dobře, hodí si i k těm novým příjmením.. Vzpomínám si ale, když první dcera nastupovala do 1.třídy, že jsem na seznamu dětí objevila dvě pohádková jména : Perluše a Zlatuše. Přímení už nevím, ale představuji si je,jak asi dnes vypadají a do důchodových papírů vyplňují Perluše a Zlartuše. Mně stačí, když musím někde vyplnit rodné číslo, tak mi každý řekne - vy jste jak James Bond, 007,které tam mám,

Důležité je uvědomit si všechny souvislosti s příjmením. Např. je půvabné, když se Šípková jmenuje Růženka. Ale já jsem si musel rozmyslet Šárku, která se mi moc líbila. Proč? Šárka Farská by měla po celý život přezdívku "Sarka Farka" !!!

Kdesi jsem četl o tom, že se svého času objevila i "Pětiletka" a "Internacionála".

No jo, někdo přemýšlí, někdo ne. Jedna známá je po provdání Nora Králíková, další dali jméno Tomáš Špičák, v okolí je Žanetka Beranová - ta vyrostla do výšky 180 cm a do šířky cca 1m. Taky René Šmejdil není marný. V listopadu minulého roku se narodila babičce Janě vnučka. Dcera jí dala jméno Jana, po babičce. Babička byla překvapená a usoudili jsme že právě malá Jana bude svým jménem výjimečná mezi těmi Nicoles a Clares.

V minulých stoletích se prvorození jmenovali po rodičích, často se stávalo, hlavně v zimě, že se malé nedožilo ani roku, tak talší narozené dítko se jmenovalo zase po otci, či matce.Bylo běžné je pojmenovat po panovníkovi, oblíbeném světci, či po někom z nejbližších.Nebývala ani zvláštní situace, hlavně, když to byla početnější rodina, tak dítko dostalo jméno podle dne narození, tak děvče narozené na Karla, Karlička, na Václava Vendulka atd. Dnes je běžná situace, že se rodiče nemohou shodnout nebo se inspirují v minulosti, či tzv. celebritami.

Pokud vím, tak dřív se muselo o jméno, které nebylo v kalendáři, speciálně žádat. A po listopadu a s nástupem větší svobody to vypuklo i u jmen. Některá cizí jména u nás jsou "obšlehnutá" i z amerických filmů, jiná jsou návratem třeba i do středověku. Kdyby si vybíral každý jméno sám, řekla bych si, je to jeho volba. Ale dát někdy dost výstřední nebo silně nelibozvučné jméno, které se špatně skloňuje, je příliš dlouhé a nejde vhodně zkrátit a nesedí s příjmením, dítěti, které se s tím pak musí srovnat, to je někdy hloupé.

Ano, jména do určité míry podléhají módě. Já jsem to své prý dostala omylem. Maminka chtěla Haničku, ale když se jí v porodnici ptali, jak se mám jmenovat, myslela, že se ptají, jak se jmenuje ona. Pak už to nechtěla měnit. Nestěžuji si.

Za sebe si myslím, že se jmény je to jako s módou. Mnozí lidé se rádi opičí, nemnozí touží po originalitě. Vždycky jsem chtěla syna Jiřího, protože se mi už v jeslích jeden líbil a jméno mi hezký zní dodnes. Mám ovšem dcery, kterým jsme navíc dali jména podle zcela jiného klíče. Jednu pojmenoval manžel po své kamarádce, druhou já po své. Vždycky se mi moc líbilo jméno Lenka. Zcela "náhodou" je součástí jmen obou dcer. Jména mých vnoučat bych svým dětem nikdy nedala, přesto se mi teď líbí čím dál tím víc. Možná by bylo zajímavé vědět, jakými pravidly či pohnutkami se vlastně řídíme, když dáváme jméno dítěti. Zajímavou knihu o jménech napsal Václav Rameš. Nazval ji Po kom se jmenujeme a je to vlastně encyklopedie křestních jmen podle toho, jak jdou za sebou v kalendáři.