Ilustrační foto: pixabay.com

Záhada

23. 3. 2018

Můj příběh

Autor: Lidmila Nejedlá

Hodnocení:

(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Seitlová 23.3.2018 13:40

Moc si přeji aby zaťukalo..........

Libor Farský 23.3.2018 13:13

Lidmilko, hezky jsi to nazvala - mollové ťukání. Já už se ale těším na durové bušení jara!

Elena Valeriánová 23.3.2018 13:10

Lidmilko, na mě ještě neťuká, schovává se někde v nižších polohách. Proto je mi tak smutno teskně, proto mě bolí celý člověk. Asi. A nebo to je obyčejná viróza, která mi od neděle sedí za krkem? Budu bedlivě naslouchat, abych to jaro nepropásla a určitě mi bude líp. Díky za naději.

Dana Puchalská 23.3.2018 13:08

Paráda.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha