Proč právě já?

Jste úžasně silná žena. Přeji Vám hodně štěstí . Vy určitě nad nemocí vyhrajete.

Váš článek mě dojal až k slzám... Otázku "proč právě já" si totiž už kladu čtyři roky. Jen mám trošku jiné zdravotní problémy.. Přeji Vám hodně zdraví !

pardon, sice

Milé ženy. nepatřím sece k těm, které by život vesele protančily, ale zhoubné nemoci jsem sama zdolávat nemusela. Vážím si hluboce každé, která to dokázala a zde to otevřeně napsala a tím dala víru někomu dalšímu. Jsem přesvědčena, že nemoc není trest, nespravedlnost a neodvratný konec, je to pláč a prosba bolavého těla a duše. Každý, kdo to pochopí a stane se spojencem a vlastním léčitelem, bude mít šanci žít dál a krásně jinak.

Já jsem si tuhle otázku kladla v 56, když mi objevili rakovinu. Teď, když si na to vzpomenu, co to všechno obnáší, tak si říkám, že jsem měla štěstí. Teď už neřeším prkotiny, i když lidská blbost mě vždycky spolehlivě vytočí. Mám nemocnou sestru a moc si přeji, aby všechno vydržela a pevně věřím, že bude v pořádku.

Myslím,že tyto životní zkoušky jsou důležité a překonáme-li je,dodají nám sílu.Nikdy si nekladu otázku "proč právě já".V životě se vše děje z nějakého důvodu a většinou nevíme proč,nebo se to objasní až později.NIC NENÍ NÁHODA a vše je,jak má být.mm

Když už někdo napíše takový článek a svěří se na portálu o své nemoci,tak to svěčí,že jste statečná žena.přeji Vám hodně zdraví a šťastný život.5*

Kdybych mohla dala bych za ten článek deset hvězdiček. Mluvil mi z duše.

Tenkrát jsem to nečetla, ale i dnes mohu napsat, že je v tom hodně pravdy a zkušeností mnohých z nás, mne nevyjímajíc. I když ne všechny prožité stresy se týkaly mne samotné, ale též členů rodiny. Děkuji.

Ivanko, je skvělé, že jste se o své těžce nabyté zkušenosti podělila. Řadě lidí to může pomoci srovnat se s těmi svými. Váš článek navíc ukazuje, jak je dobré mít kolem sebe blízké duše. Vaši muži se o vás hlavně báli, a to nemají rádi. Dostali se do situace, kdy nemohli být nad věcí, kdy nebylo v jejich "mužných" silách cokoliv změnit. Dělali pro vás to nejlepší, co v dané situaci byli schopni dělat. My ženy většinou víc věříme a také víme o věcech mezi nebem a zemí, takže hledáme skulinky, jak je propojit, a to často zcela nevědomky. Z tou zkouškou máte pravdu, kdyby o ni nešlo, nebyla byste tu. Také jsem se dopracovala k poznání, že co mě nezabije, to mě posílí. Líp se s ním žije, i když není zárukou. Přeji vám a vašim blízkým dlouhá léta ve zdraví a pohodě.