Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Zorka Horká
23.4.2018 15:25
Pokrytectví nebo povrchnost špatně snáším. Proč říkat ano a myslet ne? Abych byla "za hrdinku"? A co z toho? ;-) děkuji nechci !
Marcela Pivcová
23.4.2018 14:50
Myslím, že to ne se mi daří říkat docela často - jenom nevím, jestli si tím u některých lidí, včetně mých přátel, neuškodím. Nabídky po telefonu odmítám okamžitě a odpovídání na anketní otázky na ulici se mne vůbec netýkají. Ze zdvořilosti vyhovět?..to ale opravdu málokdy.
Jana Kollinová
22.4.2018 12:08
Přiznám se, mám problém říct ne. Co jsem si tím napáchala v minulosti nenapravím a pravděpodobně se již správně odmítnout nenaučím. Mám na mysli to "zdravé NE" ve smyslu obsahu. Kategorické NE jsem vyslovila několikrát a při mé povaze je to nevratné. Článek nabízí variantu "tohle nechci." Vnímám to jako mezičlánek k definitivnímu NE.
Naděžda Špásová
21.4.2018 13:34
Jsou věci, u kterých říct ne, mi nedělá problém. Do svých věcí si moc mluvit nenechám a dětem a manželovi je to jedno. V zaměstnání to bylo mnohem těžší.
Drahomíra Leblochová
21.4.2018 08:39
Už jsem se to naučila, trvalo mi to dlouho. Ta úleva!!!!
Věra Ježková
21.4.2018 08:39
Záleží na tom, komu, a na situaci. Obecně to spíš neumím. Ale lepším se. I když pak po nějakém vyřčeném NE mám někdy nepříjemný pocit.
Jarmila Komberec Jakubcová
21.4.2018 08:02
Vyjádřit svůj názor mi nikdy nedělalo problém. Vždy říkám buď ano nebo ne.
Dana Puchalská
21.4.2018 05:28
Říkat ne je někdy skutečně problém. Já sama s tímhle problémem bojovala hodně dlouho. Být ochotná a napomoci ano, ale všeho s mírou. Každý by si měl uvědomit co je vlastně pro něj to nejlepší. Jak se říká - pro ochotu na žebrotu. Mám pár dobrých známých co s e slovem ano stále bojují.
Zdenka Jírová
20.4.2018 23:54
Po různých životních peripetiích jsem si řekla, že konečně budu dělat jen to, co chci a ne to, co musím. Děti jsem naučila vlastním příkladem, že když něco chtějí na mě nebo já na nich, slušně a v předstihu o to požádáme. Jen v naléhavých případech se situace řeší podle naléhavosti.Vloni jsem rodinu požádala o pomoc při malování. Společně jsme dohodli termín a nakonec jsem ani malíře nemusela zvát, vymalovali i uklidili mi sami. Já zase ochotně pohlídám vnoučka nebo chodím krmit kočku k druhé dceři. Ale vždy mi to řeknou v předstihu a optají se, jestli mohu. Také se mi to někdy nehodí a pak řeknu ne.
Zuzana Pivcová
20.4.2018 19:31
Někdy to Ne na plnou pusu moc říct neumím, ale stejně to je i s mým Ano, když to tak necítím. Nejde-li vyloženě o nějakou nutnost se rozhodnout, občas mlčím.
Načíst starší příspěvky