Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Helenka Vambleki
5.10.2019 22:19
Dnešní náš svatební den jsem si užila, tak jak jsme si to přáli. Na radnici spoustu našich přátel a pak oběd jen se svědky. Dlouholetý svazek jsme dnes zpečetili a je mi jedno, co říkají lidi. Byl to náš den a zůstane nám zapsaný v srdcích.
Martina Lichnovská
25.4.2018 07:53
Až na ten první obrázek to všem dámám sluší, zajimavá inspirace. Neřekla bych, že je tolik možností, jak i ve zralém věku jako nevěsta vypadat noblesně.
Libor Farský
24.4.2018 14:42
Otázka je co znamená "skromná svatba" v případě, že mají oba více nejbližších příbuzných, kterých by se mohlo dotknout, pokud by nebyli pozváni. T.J, rodiče 2x, u rozvedených rodičů v nových vztazích 4x, všichni již zadaní sourozenci - tedy opět 2x od nevěsty a ženicha, případně 2 svědci obvykle z řad nejlepších přátel. Tak schválně - od kolika míst usvatebního stolu hovoříme o "velké svatbě"?
Olga Škopánová
24.4.2018 12:47
Svatba? Podle mého názoru vyhozené peníze v každém věku
Marie Doušová
24.4.2018 08:50
AŤ si každý uspořádá svatbu podle sebe ,vždy je to pouze na těch dvou co chtějí. Přeji Všem, kdo se rozhodnou v jakémkoli věku uspořádat svatbu, ať na ni mají jen hezké vzpomínky.
Věra Halátová
23.4.2018 22:08
Ať si každý dělá po svém, co chce a na co mu stačí energie a finance. Já nemám ráda velkou společnost, jsem spíš samotář. Svou svatbu v mládí jsem měla takovou, jakou jsme si s manželem přáli a sami zařídili a financovali. Skromnou. Velkou oslavu pro hodně lidí, to by pro mne nebylo. Ani ve dvaceti ani v šedesáti.
Jana Šenbergerová
23.4.2018 21:45
"Cirkus kolem svateb" opravdu nemusím. Naštěstí jsme se našli dva, kteří o svatbu nestojí. Romantické šaty si mohu pořídit i jen tak, pro radost.
Zuzana Pivcová
23.4.2018 17:18
V mládí jsem se nevdala. Když jsme uvažovali o svatbě mnohem později s tehdejším přítelem, bylo mi už 37 let a peněz nezbývalo. Tak jsem počítala s civilním oblečením z toho, co jsem měla. Pak nás předběhl přítelův synovec a rodina udělala honosnou svatbu. Měla jsem pocit, že naši svatbu se dvěma svědky by nestrávili, tak jsme se zase nevzali a zvykli si tak. Pak zasáhla tragédie a skončila jsem sama. A od té doby už ke svatbě nedošlo. Kdybych i v tomto věku měla pocit, že si beru někoho milovaného jednou provždy, možná bych si tu svatbu užila. :-D Ale to jsou jen teoretické úvahy.