Srovnání generací: Muži jsou méně samostatní, přibývá mamánků

Mamánci ne,ale děti svobodné do čtyřiceti a létající po světě dle mne taky není to pravé,rodiče na stáří mnohdy potřebují pomoc,ale hlavně už vnuky, rodinu kolem sebe,takže zase takovou hrůzu ze dne na den,že bude támhle a támhle měsíc můj syn,v podstatě už starý a bez rodiny,tak to bych opravdu nechtěla, pro prachy všechno a ostatní potopa.S takovou samostatností nesouhlasím,nemám ji a nechtěla bych ji.Peníze nejsou vše.

Já své syny vychovával sám, tak do toho úplně nevidím, ale řekl bych, že je to vše dáno výchovou. Některé matky své syny rozmazlovaly a tak mají mamánky.

Vojna z kluků dělala muže. S tou antikoncepcí to bylo všelijaké. Bylo možné ji od lékaře dostat, ale kdybych řekla mámě, že si nechám předepsat antikoncepci, tak mě asi přerazila a určitě by mně udělala kázání, že na to mám dost času až po maturitě. Byla jsem maminkou přísně vedena a tak jsem se raději hned po maturitě vdala a do roka jsem měla dceru. Nikdy jsem toho nelitovala, s manželem jsem byla 30 let.

Souhlas s pí. Kateřinou. A také s pí. Blankou.

Souhlasím s Blankou. vystihla to krátce a podle mne docela pravdivě

Je to jako se vším. Někdo je mamánek, jiný je samostatný. Jak si to rodiče zařídili, takové to mají. A zdá se mi, že to s antikoncepcí nemá souvislost. Spíše s vojnou. Ta asi uměla někomu srazit hřebínek.

Za socializmu se antikoncepce svobodným dívkám předepisovala běžně, nevím, kde jste to vzala. P.S. je mi 63.

Za socialismu se lidé brali brzy především proto, že děvče přišlo do jiného stavu a nepovolili jí interupci. Antikoncepce téměř neexistovala. Svobodné dívce lékař antikoncepci odmítl předepsat. Dost často čtu slyším kritiky na "mamánky", ale na druhé straně čtu a slyším kritiky na "nevděčné děti", které se odstěhovaly, osamostatnily a za matkou, která je rozvedená nebo ovdovělá, přijdou jednou za čas na návštěvu. Moje rodiče měli první dítě, když jim oběma bylo 19 let. Celkem měli 5 děti, když jim bylo 26. Mohu zodpovědně konstatovat, že být nejstarší z pěti dětí byla pro mne ta nejlepší antikoncepce. Moje rodiče spolu vydrželi celý svůj život, otec zemřel, matka ještě žije. Nemyslím si, že bylo v pořádku, že kluk před vojnou nebo hned po ní se stal otcem rodiny. Mám dva syny, ani jeden se mnou nebydlí, ale nejsou ženatí a nemají rodiny. Perou, vaří, uklízejí si sami. Starší si už sice staví "rodinné hnízdo", do kterého snad nějakého potomka přivede, ale mladší, třicetiletý, vystudoval vysokou školu, pak mi řekl, že v závislé činnosti nebude poslouchat nějakého nadřízeného idioty a udělal si řemeslnou živnost. Večer mi zavolá a řekne, mami, od zítřka tady nejsem, jsem např. v Brazílii a měsíc ho nevidím, je v Brazílii. A proč ne? Já jsem mohla vyjet se zájezdem do Polska, Východního Německa, Maďarska, Bulharska a s potížemi i do Ruska. Jinam jsem neměla šanci se dostat, ani jsem na to neměla finance, i když rodinu jsem měla "až" ve 28 letech. Já bych ty kluky tak nerozebírala, ať si každý dělá, co umí, co ho baví. A co autorka? Ta má syny? A jací jsou? Mluví z vlastní zkušenosti, nebo opisuje nějaký zahraniční článek?