Srpen 1968 - Nevydařená pomsta

Na 21.srpen nikdy nezapomenu. Tehdy jsme byly jako studentky se spolužačkami na brigádě v NDR - ale o tom už někdy více psala Zuzka... Ten pocit z chvíle, kdy jsme se dozvěděly pravdu, se nedá zapomenout.

Děkuji, že vás můj příběh zaujal, jak jsem vnímala tento den v naší historii očima dítěte. Děkuji i za kladná hodnocení. B.G.

Já jsem byla v té době již plně zaměstnaná a po této zprávě jsem se přímo sesypala a kratší dobu jsem byla dokonce na neschopence...

Na tento den se zapomenout nedá, dokonce si každý pamatuje, co dělal a kde byl či jak se to dozvěděl.

Také jsem si na srpen vzpomněla. Nevěděli jsme co bude dál, proč tu přišli,....

Každá doba má své pamětníky.Dobře si to pamatuji.

Mám velmi podobné vzpomínky. Když mě maminka ráno budila, abych šla nakupovat potraviny, že bude válka, nechtěla jsem to pochopit. Myslela jsem, že jde o nějaký hloupý vtip. Když však začala na pardubickém letišti přistávat s velkým hlukem ruská letadla ( z výloh a oken se přitom sypalo sklo), pochopila jsem.

Připomněla jste mi, že jsme se také báli, že bude válka.

Ráda čtu o zážitcích vrstevníků nebo i těch o trochu mladších, i když se většinou něčím podobají. Pamatuji se, že kdysi před tím osmašedesátým jsme četli snad povinně knihu Mladá garda. Ta také začínala, jak měli mladí někde schůzku a najednou z dáli slyšeli divné zvuky a to byla letadla a tanky a Němci přepadli SSSR. Oni utíkali domů a skončilo radostné mládí. Nikdy by mě nenapadlo, že se něco takového, byť v pozměněné podobě, stane za pár let nám.

Výstižné vyprávění o tom, jak se z nás, bezstarostných dětí, staly přes noc osůbky plné strachu a zmatku.