Nebýt k sobě ani k druhým lhostejní

Eleno díky za odkaz na webové stránky projektu, určitě si je prohlédnu.

Takto to dopadne, když člověk vlastní zodpovědnost za své konání dobrovolně přenechá "státu", pod laciným příslibem "Šťastného stáří". Chápu, je pohodlné věřit, že stát se o mě postará, ale bohužel v tomto případě a mnoha jemu podobných, neznalost zákona neomlouvá a bude hůř, viz. rozkradený důchodový fond.

Já jsem jednou chtěla do prý vyhlášeného domova pro seniory věnovat skutečně pěkné oblečení po zesnulé přítelkyni. A když jsem viděla reakci oné ředitelky, tak jsem se otočila a šla pryč. Podotýkám že vše bylo moc hezké a ne žádný odpad co bych nedala ani na smetiště. Myslím že by to ty babičky ještě krásně donosily a byly by parádnice. Přítelkyně si nechávala oblečení ušít pouze na míru a látky byly víc než kvalitní. Koukala jsem na ní jako blázen.

Velmi prospěšný článek pro každého čtenáře se schopnostmi empatie !!!

Eleno, přemýšlím nad obsahem článku a vím, že jsem blíž k těm, kteří pomoc potřebují než k těm, kteří ji realizují. Bohužel, většinu zásob energie jsem vyčerpala na péči o rodinné příslušníky a s tím co mi zbylo v emocionálním a finančním fondu mi pomáhá k udržení vlastní soběstačnosti a k splnění závazků k dalším přátelům, které jsem k sobě připoutala. Nestýskám si a děkuji všem, kteří dokáží pomáhat slovem, přítomností, finančně i zprostředkováním okolní krásy čtením, promítáním filmů či doprovodem při procházkách.

Všechno je o lidech. Taky jsem jednou narazila, když jsem chtěla do DPS darovat knihy. Ale když teď vidím, kolik těch knih tam mají na chodbě v přístupných knihovnách, tak je chápu. Bohužel, je to tak, někdy je opravdu zapotřebí pomoc cizího člověka. Víme všichni jaké mohou nastat složité a těžké životní situace. Mě potěšilo, že bezprostředně po uveřejnění tohoto článku v JT, se přihlásia jedna osoba, která nabídla paní finanční pomoc. Konkrétně a nezištně.

Eli, já vím, že jde o vlastní pocit svědomí, a příjemce ať si s tím naloží, jak chce. Zkusila jsem jednou donést hromadu zajímavých časopisů do Domova seniorů u nás na Chodově (celoměstský, ne MČ P11), že by si je starouškové mohli číst, ale byla jsem odmítnuta. Vrátná zavolala paní ředitelce a ta řekla, že nemají zájem. Za koho mluvila?

Elen, je to smutné a abych pravdu řekla, tak moc nejsem zastáncem toho, aby rodinu a především stát suplovali cizí lidé. Je mi jasné, že jsou tu i lidé, kteří už nikoho nemají, ale aby žíli na hranici chudoby, když celý život pracovali o to by se měl především postarat stát. Ale víme všichni, jak to tady vypadá, zase až tak naivní nejsem. :-)