Foto: autorka

Přes psí uši cestou necestou:)

12. 5. 2018

Můj příběh

Autor: Eva Mužíková

Hodnocení:

(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Doušová 12.5.2018 19:37

Kouzelně napsaná povídka a fotky se také povedly.

Alena Vávrová 12.5.2018 17:26

Nj, Merlinku, to je tak, když se v lese šlápne na bludný kořen. Ale přes ty tvoje ušiska to dobře to dopadlo. Hezký článeček.

Věra Lišková 12.5.2018 15:20

Merlíku, moc hezky jsi nám popsal svůj pobyt na dovolené. Jsi talentovaný psí spisovatel, o tom nejsou pochyby.

Elena Valeriánová 12.5.2018 14:30

Ne Čertice, ale Bertice. Tablet zase skřečkuje.

Elena Valeriánová 12.5.2018 14:29

Nádherné, úsměvné a milé psí povídání. Co oni na nás všechno neprásknou. Čertice, musíš do kursu topografie, snad jsem nespletla obor. Víš, tam kde tě naučí kreslit mapy. Fakt jsem se pobavila a to jsem chtěla jít ven. Jdu na fotky.

Jana Kollinová 12.5.2018 13:52

Krásné psí vyznání.

Věra Ježková 12.5.2018 13:50

Merlinku, zdravím tebe i paničku do Vratislavic. Kdysi dávno jsem tam prožila jeden dlouhý mejdan – u kolegyně z práce, která pak emigrovala do Ameriky. Hezky si to spolu užívejte.

Naděžda Špásová 12.5.2018 13:49

Evi, paráda, na víc nevidím, ale už jsem to četla, neboj. Fotky super. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová