Nejoblíbenější členové rodin? Dědové

Babičky musí pořád někoho citýrovat. C Když nejsou děti, nebo vnoučata, tak to odnese děda. Asi to mají v genech, ty baby :-). Takže děda ví...

Kdysi jsem tu v příspěvku vzpomínala na dědečka z matčiny strany, kterého jsem si však užila jen do 6 let. Bohužel tu hrál roli poměrně vysoký věk našich rodičů. Myslím, že jako předškolnímu dítěti mi byl mnohem bližší dědeček než tatínek.

Babičky jsem nepoznala, bohužel. Ale všechno nám vynahradil můj děda, který žil společně s námi. Tam bylo zázemí a láska. Byl pro mě úžasným dědečkem. A když přibyl do rodiny konečně kluk, byl pro mého synka tím nejbáječnějším pradědečkem na světě. Dal mu lásku a vštípil mnoho vědomostí. Nikdy na něj nezapomeneme.

Jsem ráda, že Dimi roli dědečka bez výhrad přijal a všechna vnoučata ho milují.

Milovala jsem babičku i dědu. Vyrůstala jsem bez táty, proto asi i ten děda byl tolik milován. Jezdila jsem s ním na dříví, učil mě zacházet se sekyrou, pilou, jen na cirkulárku mě nepustil. O to víc mě bylo líto, že moje děti neměly ani jednoho dědu, který jim opravdu chyběl. Až teprve vnoučata se dočkala dědečků. Můj manžel byl na vnoučata přísný, zrovna tak, jako na naše děti. Ale o to víc ho milovaly a stačilo, když se podíval a bylo jim jasné, že je zle. Na rozdíl ode mne, kdy jsem musela zvýšit hlas. Ano, já jsem byla ta babička, která jim občas více povolovala a tím i rozmazlovala. Souhlasím, že dědové jsou opravdu oblíbení členové rodin a pokud nejsou, vnoučatům určitě chybí. Obzvlášť v dnešní době se babičky dožívají vyššího věku, tak je to i u nás, kdy vnoučata již několik let nemají již žádného dědečka a ti nejmladší si ho vůbec nepamatují.

Právě tento člen rodiny u nás už ve třetí generaci schází. :-(

Řekla bych, že vztahy v rodině jsou výsledkem dlouhodobých zkušeností s druhými. Tam, kde jsou rodiče s dětmi zvyklí si vycházet vstříc, budou v tom pokračovat i u vnoučat. Ze sobeckého a náladového otce ideální dědeček určitě nebude :-)

Nevím, jak se k tomuto článku vyjádřit , neboť si myslím , že je to individuální a záleží na člověku, jak přistupuje ke svým vnoučatům. Babička , nebo děda je brán v každé rodině jinak. Jedné je oblíbený děda , a v druhé babička. Opravdu je to 50 na 50.Přeji všem vnoučatům hodné , laskavé a hravé prarodiče.