Ilustrační foto: pixabay.com

Mám ráda kuchařské knihy XI.díl

1. 6. 2018

Můj příběh recepty

Autor: Dana Puchalská

Hodnocení:

(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 1.6.2018 19:34

Kdybych měla příležitost ochutnat, dala bych si říct, ale sama bych se do podobného vaření nepouštěla. Z vámi uvedené zvěřiny jsem jedla holubí, bažantí, jelení, srnčí a kančí maso, ostatní už asi neochutnám. :-)

Věra Ježková 1.6.2018 14:31

Danko, opět moc hezký a zajímavý článek. Ten kanibalismus mě napadl u holoubat i u vrabců. Vrabečky jsem měla vždy ráda, když štěbetali u nás v zahradě a v parku. Jak píšeš, už téměř nejsou vidět. :-)

Eliška Murasová 1.6.2018 14:00

Tak nevím, zda holoubě, nebo zajíc na červeném víně, či zkusit tu hlavu kance...virtuálně to není ono. Danko, parádní chuťovka.

Zuzana Pivcová 1.6.2018 10:39

Mně se vybavil film Slavnosti sněženek a hádka, na jaký způsob podávat divočáka. Kuchařské recepty jsou to jak z Vysoké školy vaření. A tam já jsem nedošla, nemám v tomto směru ani maturitu. :-D Díky, Dano.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce