Zlatá doba seniorů. Existovala?

S námi také žila babička do svých 90 let. Byla omezena pohybově a dost hluchá, ale jinak jí to myslelo, takže alespoň sledovala, co se u nás děje.

Moje babička mi ještě i ve věku 80 let pomáhala s prvním děťátkem, protože jsem už od 3 měsíců nastoupila do zaměstnání - měla jsem je tehdy v místě bydliště - takže jsem mohla i na chvíli odběhnout dívenku nakrmit... Když jsme se odstěhovali do města, tak nějaký čas bydlela moje milá, obětavá a pracovitá babička s námi - to už jsem měla 2 malé děti - byla jsem na mateřské dovolené a tehdy jsme si byly vzájemně všichni velikou oporou a moc ráda a s láskou na její pobyt v naší domácnosti vzpomínám. Zemřela v roce 1972 ve věku 82 roků a já jsem si jí skutečně velice vážila... Totiž celé své dětství jsem prožila nejvíce u ní na výměnku a proto mám na ni ty svoje nejlepší vzpomínky...

Když jsem byla dítě, téměř v každé domácnosti spolužáků byla stařenka, prababička nebo dědeček.My neměli nikoho, přistěhovali jsme se . Ale v rodině dožívaly stařenky u svých dětí. Taková stará babička si s námi hrála s panenkami, nebo jen z postele koukala, jak si hrajeme. Ale spolužačka opatrovala babičku, nebylo to naopak. Myslím si, že se naše poválečná generace má nejlíp co kdy která.Navzdory té nesvobodě v mládí. Užíváme si ji ve stáří.A že nám věnují pozornost? Cítí u ná úspory, to mladí většinou vůbec nemají, spíš dluhy.

Mí nejbližší předkové nežili ve středovėku..Babička byla ročník 1901.Vychovala mne,za což jsem jí dodnes velice vdėčna.Zemřela v 94letech na "zanedbanou lékařskou péči"".Je to smutné,ale je to tak.Vždy jsme s3 starali jeden o druhého...dnes je to trošku???jinak..m

Nestěžuji si, ale ještě není všem dnům konec.