FOTO: autor

Nocleh na tramvajových kolejích

18. 6. 2018

Můj příběh

Autor: Miloš Nekvasil

Hodnocení:

(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 19.6.2018 16:51

Miloši chtělo by to dát poblíž kolejí malej polštářek. Buď by si ho dali pod hlavu nebo do křoví. Ať je to netlačí.

Libor Farský 18.6.2018 16:53

Spletl jste si tramvajovou kolejnici s vlakovou, tramvajová je zapuštěná v úrovni vozovky a tudíž nemůže posloužit jako polštář. Možná jste tu noc zapíjel víc než vesničané a celé se Vám to zdálo.

Zuzana Pivcová 18.6.2018 16:30

Věřím, že takové situace nastávají i jinde v Praze, nejen na Žižkově. A s radostí registruji, že jste v závěru vyslovil někomu pochvalu.

Jana Šenbergerová 18.6.2018 14:47

Konec dobrý, všechno dobré, i když k optimizmu to má ještě daleko. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha