Na skok zpět v NDR aneb Co mi utkvělo v paměti - část první

V NDR jsem byla nejdál u Baltu. Prvně v životě jsem viděla moře a byla zklamaná. Studená voda, stále foukal silný vítr, rozeřvané děti všude....

Nevím, kolikrát jsem NDR navštívila, většinou jen na jednodenní nebo dvoudenní zájezd, ale vždy se mi tam líbilo. Jen ten první celoprázdninový pobyt v podobě brigády na Baltu se nám, vzhledem k srpnovým událostem, pokazil. Jednou později jsme z Drážďan se Zuzkou vezly pelíšek pro kocoura, ten bylo také nutno zapsat do celního prohlášení. Se slovy, že se jedná o kontrolovaný úřední doklad, jsem odmítla napsat "pelech pro kočku". Tak Zuzka vymyslela "lůžko pro kočku". Na hranicích to prošlo...

Nejvíc mi tam chutnaly dorty za 1 marku.

Do NDR jsem jezdila často a nejvíce jsem tam nakupovala botičky a bundičky pro moje děti.Navštívila jsem muzea a samozřejmě moře, které ale bylo velice studené.Zuzko připomněla jste mi dřívější dobu,která tak rychle utekla. Vzpomínky se ale hned vybaví.Když jsme jeli na dovolenou na Rujanu, tak jsme měli pocit , že jsme sledováni celou cestu. Neboť když jsme zastavili na odpočívadle ,protože nám přestala svítit žárovka,tak netrvalo dlouho a už u nás stálo policejní auto a proč tam stojíme ,kam jedeme , atd...... Když zjistili , že vyměňujeme žárovku tak nám posvítili a odjeli . No doba byla taková.

Trávili jsme vždy,třítýdenní dovolenou s dětmi na Rujaně u známého učitele na,střední škole v Putbusu. Pro nás ráj.Ale on k svému zaměstnání ještě choval na zisk prasata, krmil je zbytky ze školní jídelny. O prwzdninqch prohledával odpadní koše..Marie Luisa nepracovala, to by Kárlovi její příbuzní neodpustili..Viděli se vždy na lodi v přístavu a tak vždy Luisa plakala, na loď nesměla a oni na pevninu. Ale vždy jsme tam nakupovali oblečení a hlavně boty. Ovšem na hranicích to bylo hustý...Vzpomínám na půlky pečených kuřat a brambory ve šlupce, to si každý musel oloupat sám...Ale děti byly otužilé a rády se na Balt vracejí, spíš do Polska, kde je levně.

První moře jsem viděla právě to Baltské, a to jsem byla v 6. třídě. Později jsme taky jezdili na nákupy a vyplňovali to celní prohlášení a snažili se zakamuflovat kde co. Ale zrovna včera jsme byli v Pirně a moc se mi město líbilo. Krásně opravené, všude plno květin. A za kasami sedávají české prodavačky.

Zuzko, hezké vzpomínky. Samozřejmě jsi mi připomněla moje studium. My jsme jezdili hlavně do Postupimi, tam bylo krásně. Když jsem pracovala, vyjela jsem několikrát s kolegyněmi na drancovací zájezd do Drážďan. Já jsem to brala jako výlet, ale holky si vozily domů třeba i špalíky kotlet. Příběhů by bylo dost. / Borku, netušila jsem, že existuje někdo, kdo nebyl v NDR. Nic ve zlém, já jsem zase nebyla např. v Bulharsku a bývalé Jugoslávii. :-)

Byla jsem tam jen jednou, až u moře. Poprvé jsem tam ochutnala mangový kompot. Chutnaly mi jejich salámy. Dovezla jsem si odtamtud stolní tkalcovský stav a manžel hezkou krabičku na cigarety se zajímavým dávkováním. Obojí ještě mám. Tehdy me zaujaly dvě věci. Za celou cestu jsem viděla snad jen jednu řeku a postrádala jsem tam děti.

V NDR jsem byla párkrát, nejdál v Roztoku u Baltu. Je zajímavé, že jsme byli i na nákupech, ale nikdy jsem tam toho moc nekoupila. Němce, jako národ, moc nemusím. Jsou hluční a vozí nám sem svůj odpad. Ve škole jsme se němčinu učili, ale v hlavě mi toho moc nezůstalo.

Já jsem v NDR nikdy nebyl, ale ani mi to nijak nechybí. Podobné články s osobními zážitky jsou ale velmi zajímavé. Přečetl jsem si s chutí i ten druhý a jsem tím příběhem s holandským dítětem zvláště pobaven.