ilustrační foto: pixabay.com

Poklad u nás ve vsi

1. 7. 2018

Můj příběh

Autor: Blanka Macháčková

Hodnocení:

(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 3.7.2018 00:43

Takových prodejen je už moc málo, ve městech asi už žádné, pohltily je supermarkety. Bývaly i zdrojem sousedské kultury, starší kupující si tu při čekání i popovídali, co je nového. Od babičky jsem se vždy dozvěděla, co v okolí právě "frčí".

Soňa Prachfeldová 2.7.2018 21:21

Kde je úsměv a milé chování, tam se rád člověk vrací. Pak i na vsi ten krámek nemusí zavřít pro nezájem lidí.

Hana Rypáčková 2.7.2018 06:36

To je potěšující zpráva.Poznala jsem venkovské krámky z dovolených.A fronty, babky chodí 3x , hlavně si popovídat,pomalé tempo prodávajících, zákusky a někdy i chleba jen na objednání místních...Pak div, že si lidé vozí nákup z řetězců.

Zuzana Pivcová 1.7.2018 19:36

Občas se i v rámci většího obchodu najde nějaká nadprůměrně ochotná prodavačka, ale takhle všestranně pohotová a příjemná asi ne. Jestli je i bydlištěm od vás, tak zřejmě k tomu přispívá i to, že řadu lidí alespoň od vidění zná. Pokud ne, tak už má zkrátka takovou povahu (a asi i vychování). Díky, Blanko.

Marie Doušová 1.7.2018 17:38

Potěšující článeček ,každá vstřícná a milá prodavačka je žádoucí.

Eva Mužíková 1.7.2018 17:23

Ano, takový člověk za pultemm je dar. U nás máme malé řeznictví. Paní prodavačka je také velice ochotná, usměvavá a ještě " upovídaná". Pro každého má slova chvály, dokáže svými průpovídkam rozesmát kupující, kteří díky její výřečnosti mnohdy nakoupí i to, co v úmyslu neměli..

Naděžda Špásová 1.7.2018 16:54

Blanko, hlavně aby vám jí někdo nezlanařil. Je fakt, že u mladých holek se tohle vidí opravdu sporadicky. Nosit na rukou by se měla, ale to by pak mohla zpychnout. I když tohle děvče asi bude fakt poklad.

Věra Ježková 1.7.2018 15:42

Hezký poklad. :-)

Mirek Hahn 1.7.2018 13:26

Šťastlivci :-)

Dana Puchalská 1.7.2018 13:05

Věřím. Pro mně jako bývalou prodavačku je tohle příspěvek, který pohladí po duši. Škoda že těch krámků tolik mizí. Bylo to hezké a dá se říct že i domácí a pohodové.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha