Foto: autorka

Přátelské minisetkání

14. 7. 2018

Můj příběh

Autor: Danuše Onderková

Hodnocení:

(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Danuše Onderková 17.7.2018 10:30

Snažím se to stíhat, s Janou jsme si porozuměly a jak se říká, když nemůže hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. nebo obráceně. A protože Jana opravdu nemůže jsem ráda když za ni mohu aspoň já.

Hana Rypáčková 17.7.2018 07:35

Teprve jsem se dostala ke čtení článku a uviděla Janky milou tvář.. Prima děvčata.Fakt jsi Danko dobrá, co všechno stihneš...

Jana Drobňáková 16.7.2018 10:10

PS Ďakujem za pozdravy!

Jana Drobňáková 16.7.2018 10:09

Srdečne pozdravujem všetkých, ktorí čítajú tento článok. Danka, Tebe zvlášť! Mne sa ani nezdá, že sme dva štáty. EÚ nás zase spojila a tak nie je v ničom problém. Môžeme cestovať, meniť peniaze a čo je najdôležitejšie, nemáme jazykovú bariéru. Kto chce, tak si rozumie.

Jarmila Komberec Jakubcová 16.7.2018 07:38

Mám Tatry moc ráda, bohužel letos už je nezvládnu. Hezké fotky.

Alena Vávrová 15.7.2018 16:20

Také mám z vašeho setkání radost a fotky Tater rozproudily moje vzpomínky. To je taková krása!

Alena Tollarová 15.7.2018 14:11

Do Tater bych se moc ráda ještě někdy podívala. A setkání s Janou by bylo bonusem k tomu. Sluší vám to, děvčata-

Eva Mužíková 14.7.2018 23:24

Danko, co Ty všechno nestihneš, fandím Ti děvče....

Elena Valeriánová 14.7.2018 20:28

Danko, díky za přiblížení vašeho setkání. Na fotce vám to spolu sluší.

Naděžda Špásová 14.7.2018 18:45

Danko a Janko, bylo to určitě krásné setkání a podle fotek je Slovensko taky moc hezké. Oběma přeji zdraví a pohodu. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová