Jak kůže přiléhavá

Budíš mě ze spaní,
předbíháš svítání,
když snům se dechu
nedostává,
vábíš mě za obzor,
jsi jako meteor,
pevný jak kůže
přiléhavá.

Upíjím ze sklenky
palčivé myšlenky,
když vedle voní
čerstvá káva,
čas ticha propadne
mé touze bezradné
a den si mraky
objednává.

Okamžik bezplatný,
věčný i nevratný,
víří jak lehká
křídla muší,
úsměv, co pohasne,
objetí dočasné,
život mé lásce
nepřísluší.