FOTO: autor

Bitva na Vítkově

22. 7. 2018

Můj příběh

Autor: Miloš Nekvasil

Hodnocení:

(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Miloš Nekvasil 22.7.2018 20:25

Milé čtenářky, soubory mých různých fotek musí mít jeden název celého souboru. Texty pod fotkami nemají souvislost s jednotlivámi obrázky. Miloš Nekvasil

Zuzana Pivcová 22.7.2018 16:31

Mám pocit, že to vzniklo nějakým přesunem fotek, které poslal pan Miloš mailem Honzovi, k článku, který už byl nachystaný. Ale o těch textech nic nevím. Vylíčení bitvy z dnešního pohledu je dobré.

Dana Puchalská 22.7.2018 12:08

Moc se mi to líbí. Až na tu Zuzku jak už psal Libor F. Je to super čtení. Vždyť Žizka byl snad Jan, ne? Nebo že by měl "pseudonym" :-) :-) :-)

Libor Farský 22.7.2018 11:59

Pěkné. Kdo nebo co je Zuzka - v textu pod obrázky?

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha