ilustrační foto: pixabay.com

Socializace singl seniora introverta

19. 7. 2018

Introverti čerpají energii ze svého vnitřního světa pocitů, myšlenek a prožitků (Wikipedie). Je vnitřní energie nevyčerpatelná? Kde hledat nové zdroje lidskosti, empatie, ohleduplnosti nebo důstojnosti v seniorském věku? Je virtuální svět vhodných prostředím pro singl seniora introverta?

Můj příběh

Autor: Jana Kollinová

Hodnocení:

(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Ježková 19.7.2018 15:35

Jano, velmi dobře ti rozumím. Já jsem sem ale nešla kvůli vztahům, ale po zjištění, že budu moct psát. Pak se přidalo fotografování, teprve pak navazování kontaktů. Taky jsem si naběhla, ale převládají vztahy hezké. Ať osobní, nebo virtuální. Proto bych to neviděla tak skepticky. My introverti to máme ve světě těžší. Co je pro ex- samozřejmost (od pánaboha), s tím se my musíme občas poprat. A (nejen) v tom je naše síla. Viz kniha Sylvia Löhken: Síla introvertů. :-)

Naděžda Špásová 19.7.2018 14:31

Jano, je to dobře napsané. Taky nemusím ruch a z davu mám husí kůži. Když jsem se přihlásila na íčko, byla jsem tzv. nepolíbená virtuálním světem. Tím pádem tedy i dost naivní. No, jsem tu čtvrtý rok, z naivity jsem byla rychle vyléčena a rozhodně nebudu svá virtuální přátelství rozšiřovat na jiných sociálních sítích. Tahle jedna mi fakt stačí a i když mě někdy opravdu naštve, tak tu asi ještě nějakou dobu vydržím. Ale pořád dávám přednost osobnímu popovídání a úsměvu, který na PC není vidět. :-)

Zuzana Pivcová 19.7.2018 13:36

Pokud člověk hledá pomocnou ruku, nejspolehlivěji ji najde vyrůstat ze svého vlastního ramene. Není to přesné, ale tak nějak jsem to kdysi četla. Nežiji ve vakuu a mnoha lidí si vážím, ale celkově žiju víc myšlenkami než zážitky. Vám hodně rozumím a myslím, že pro Vás by bylo daleko horší než zklamání z jiných Vaše vlastní selhání. A to u člověka Vašeho typu nehrozí.

Jarmila Fialová 19.7.2018 11:02

Jano,máme hodně podobnou povahu.Jen ten virtuální vstřícný svět mám úplně jinde

Libor Farský 19.7.2018 10:45

Moc hezký a podnětný článek k zamyšlení. Jen si dovolím nesouhlasit se závěrem. Žiji na samotě a stále věřím, že i ve virtuálním světě lze nalézt empatii. Snad i na i60. Děkuji za inspiraci ke konkrétním úvahám, svůj článek nazvu "O fenoménu NADĚJE".

Mirek Hahn 19.7.2018 10:24

Klobouk dolů ! Skvěle formulovaná úvaha. Naštěstí nic z virtuálního prostředí není nutné brát příliš vážně..... Je dobré si to uvědomit a k tomu tento text nemalou měrou přispívá.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha