Kloš jelení - muška dotěrná
Foto: autorka

Kloš jelení - muška dotěrná

1. 8. 2018

Vždy mi moji rodiče říkávali, že mám sladkou krev. Nebylo v mém životě dovolené, výletu, nebo jakékoliv akce v přírodě, abych si nepřivezla „razítka“ ve formě zarudlých štípanců, jejichž svědění mne přivádělo k šílenství. Prostě a zkrátka, kamkoliv jsem se vrtla a v oblasti se vyskytoval nějaký komár, ovád či tiplice, všechen ten krvelačný hmyz si mne s bzučící houževnatostí našel. A bohužel, s mými přibývajícími roky tomu není jinak.

Letos mám však dojem, že se hmyzu létat nechce. Připsala bych důvod dlouhodobě horkému rázu počasí a málu dešťů, anebo je hmyz sezobáván ptactvem, kterému absence jarních mrazíků dopřála početné, ale hladové, potomstvo. Ať tak, nebo tak, velmi podezřele jsem se štípanci nějaký čas neměla problém.

A jelikož vše jednou musí skončit, i můj klid před válkou s hmyzem ukončila nedávná návštěva smíšeného lesa, kde jsem se seznámila s potvorou, která nejenže sucha a dlouhodobá horka ustála, ale naopak se přemnožila. A mne si samozřejmě našla.

Mluvím o malé dvoukřídlé mušce jménem Kloš jelení, lidově lojnice, nářečně jelenica či postraňák (latinsky - Lipoptena Cervi; anglicky - Deer ked; německy – Hirschlausfliege; slovensky - kuklorodka jelenia). Tato muška, která se živí výhradně krví jelenů, v časech přemnožení či nouze o jeleny nepohrdne ostatními savci včetně člověka, sedne i na ptáka. Ke svému životu potřebuje krev. Upírka! Není větší tří milimetrů, i s nožkama. Někdo kloš (přisoudila jsem ženský rod) označuje jako "létající klíště“. Kloš se skutečně trochu klíštěti podobá, ale až po té, co ztratí křídla a je zcela placatá. Po usazení na oběť odhodí nenávratně svá malá nenápadná křídla, se kterými si zalítá jen jednou, než zacílí a dosedne na svou oběť, po které nevítaně vandruje a bufetí.

Přítel byl varován svými známými na tyto bodavé potvory a vyrobil v rámci prevence „repelent“, který prý, podle autora na netu, bude zaručeně antisepticky působit. Jen co jsme zjistili, že nás kloše napadly, odbojně jsme se pomazali „úžasným repelentem“ (alpa s macerovaným hřebíčkem). No, nechtějte to vidět, stala se z nás lízátka, nikoliv odpuzovače, kloše se jen slétávaly jako na cukrovou mucholapku a hodovaly. Nebylo vůbec jednoduché se jich zbavovat, bez křídel svou plochostí přilnou k pokožce, lehce zalezou i pod oděv, sem tam si cvaknou panáčka krve a pokračují směrem k vlasům, asi proto, že na nohou mají háčky, kterými se spolehlivě zachytí ve vlasech a mají velkou šanci býti dlouhodobými hosty. Do večera jsme je na sobě lovili, vyčesávali, zabíjeli.

Na druhý den jsme zjistili podle rudých svědivých štípanců, které v den ataku nebylo vůbec na těle vidět, jak nás ty malé mušky zbídačily. Kousnutí jsme vůbec necítili, nepříjemná reakce na kousnutí se u nás dostavila až na druhý den, a to jsem se dočetla, že u citlivějších lidí se může reakce dostavit později, i za tři dny.

Je tomu už 14 dnů a pořád máme na těle stopy po kloších. Bakterie Bartonella schoenbuchensis, kterou nám kloše kousnutím předaly do těla úřaduje pomalu a dlouze. Pokud z toho dosud nebyl zánět srdečního svalu, tak „zaplaťpánbůh“! Snad i tularemii můžeme vyloučit, žádný štípanec zatím nezhnisal. Nicméně, pozor na kloše!

Horka panují nadále, člověka to láká, když nechce k vodě, schovat se do stínu lesa, ale v mém případě budu chodit raději po poli, kde doufám kloše nelétají. Vždyž i chození mezi "bobky" má své letní kouzlo.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Zvadová
Setkala jsem se s těmito potvůrkami u nás v Průhonickém parku.Bylo to poprvé neznala jsem je.Máme s manželem zkušenosti s klíšťaty,kterých je zde dost,ale tohle byl horor.Měla jsem růžové tričko a byla jsem najednou "obalená klíšťaty".Manžel je ze mně sundaval a byl stejně vyděšený jako já.Druhý den jsem poprvé od snachy slyšela slovo kloš.
Jana Mesarčová
...když příspěvek četl můj přítel, připomenul mi, kolik dostal v roli lízátka bodanců , které jsme na druhý den napočítali - 42 (číslo se pár dní s novými zviditelňujícími se bodanci zvyšovalo) :-D
Hana Rypáčková
Nezažila jsem to, ale bodanec od muchničky mě postihl, velký červený flek v průměru 7 cm... A to piji pivo a jím B komplex..
Dana Puchalská
Kloš je potvora odporná. Matka měla zase hrůzu z nějakého hnusného broučka, kterému říkala "sametka". Ale taková buchanka je to je taky třída. Vypadá jako malá krevetka nebo ráček. Na mně nic neleze, asi jsem si to užila v dětství a mládí. A ty potvory vědí, že se mnou už nic nezmůžou.
Blanka Macháčková
Teď koukám, že mi tam skočily hvězdičky tři. Tak to se omlouvám. Jany články se mi vždy moc líbí.
Blanka Macháčková
Dala jsem pět hvězdiček (dala bych i víc) protože se mi článek líbil jak je napsaný, ale kloš si je, potvora, nezaslouží. Znám, ale zatím se mu úspěšně bráním. Asi mu nechutnám.
Ivona Lachová
Kloše jsem zažila loni na Krnovsku, ale jen na jednom kopci. Když jsem vyprávěla kdysi o kloši manželovi, nevěřil. Fakt je, že na něho nešel, jen na mne. Po návratu z kopce na parkoviště jsem se opravdu nestyděla a zůstala jen v kalhotkách a podpdě a obírala ty malé zákeřné potvory. Kdo nezažil, neuvěří.
Elena Valeriánová
Tak to jsem vedle jak ta jedle. Dosud jsem ji nepotkala, asi. Tak ať to tak zůstane i nadále, nemusím mít všechno. Ale dovolte mi, abych se zastavila u článku jako takovém. Přestože je to článek poučný a varující, s mnohými odbornými termíny, je úžasný, vtipný a trefně napsaný. A je tu další mistr slova. I když je to o potvoře placaté lidské bytosti obtěžující, moc se mi článek líbil.
Libuše Křapová
Jsou to příšerky placaté. U nás je jich plný les. Když jdu na houby, postříkám se repelentem - zabírá na všechno, jen na ty jelení potvory ne. Třeba tu někdo poradí, co na ně?
Jana Šenbergerová
No nazdar! Na mně si také s oblibou pochutná kdejaká létavá a přilnavá potvora. Jsem pořád samý strup, protože svědivá místa škrábu. Repelenty nezabírají a prostředky proti alergickým reakcím nepomáhají.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.