Černý jeřáb právě nyní rozdává poklady

Letos jsem poprve dělala džem dohromady z arónie a meruněk - je výborný. Ale arónie mi chutná i syrová a včera mi říkala známá, že zralé plody trhá i se stopkami, dá do sklepa na lísku a tak jí vydrží skutečně čerstvé velmi dlouho - takže příští rok to tak určitě také vyzkouším...

Tento keř nebo strom? neznám. Jen nevím, kde jste získala vědomost, že ho staří Keltové uctívali jako ochranitelský nstrom, když zároveň píšete, že se do Evropy dostal až kolem roku 1700, když tu Keltové už dávno nebyli?

Minulý rok jsem o arónii psala v článku "Temnoplodec zpomaluje stárnutí" a mám tam i recept na marmeládu. Syrový mi nechutná, ale moje šestiletá vnučka arónii mlsá jak maliny. A už nyní je krásně zralý a čeká na zpracování.

Léta letoucí nám rostl stromek na zahrádce. Největší potěšení jsem z něho měla, když kvetl a začalo se zbarvovat listí na podzim. Plody mě bohužel moc neoslovily, proto jsem je nakonec s radostí přenechávala ptákům, kteří je dokázali sklidit do poslední bobulky. Na mé gusto příliš dřevnaté, i když zralé plody byly příjemně sladkokyselé. Pokud na mě něco zbylo, jedla jsem je přímo ze stromu.

Mám podobnou zkušenost se sklizní, protože jsou ptáci vždy rychlejší. Nevadí. Ale před lety dozrání plodů ohlídal stařičký soused, pak mi věnoval lahev vína, prý jako lék na srdce. Nevím, jestli bylo léčivé, ale chutnalo ohromně.

Aronie je vynikající a moc dobré ovoce. Jednou jsem jí měla možnost ochutnat na návštěvě u přátel. Neuvěřitelně dobré a zdravé ovoce. Měla jsem jí jako dezert v zakysané smetaně. Mňam.

Již před 35 lety si lidé do zahrádek a zahrad nasadili "černý jeřáb" keř nebo stromek. I můj manžel přinesl odněkud nebo od někoho sazeničku s tím, že je to něco úžasného, dobrého a moc moc zdravého. Keř aronie vyrostl, plodil. S borůvkami to nemá nic společného, s jeřabinou jen ten takový křížek na vrcholu plodu. Aronii jsem sklidila, uvařila kompot, džem, sirup. Plody jsem nasušil na čaj. Plody jsou takové suché, vymámit z nich šťávu je dost práce. Ten sirup s vodou, ten byl dobrý, džem také, ale ostatní způsob zpracování nikomu, ani mému manželovi nechutnal. Aronie se rozrostla, manžel zemřel, pak starší syn jednou sklidil všechny bobulky a vyrobil si z nich nějaké ovocné víno. Když mi to nabídl, ani jsem to neochutnala. Plody aronie chutnaly jedině ptactvu nebeskému, které pak kolem celého domu vypouštěli modrofialové exkrementy - na balkony, na schody, apod. Dnes se zase začínají tyto "zázračné" plody propagovat. Děkuji. Nechci. A kdo uvěří této propagaci, zasaďte, starejte se, ochutnejte.

Loni jsem neohlídala, byli ptáci rychlejší. Letos jsem přikryla záclonou, tak snad něco zůstane. S jogurtem ohromná bašta.