Foto: autorka

Sklo netradičně

1. 8. 2018

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Ježková 4.8.2018 07:35

Děkuji. :-)

Hana Rypáčková 3.8.2018 08:53

Prima nás zavedeš, kam v létě nechodím...

Blanka Macháčková 2.8.2018 10:03

Jako vždy, krásná pozvánka včetně fotografií.

Marie Doušová 2.8.2018 09:33

Mám moc ráda sklo a v takové podobě jsem ho ještě neviděla. Zajímavá výstava a krásné fotky. Dík!

Věra Ježková 2.8.2018 06:42

Děkuji. Ležící nokturno se mi taky asi líbí nejvíc. :-) Je to takové vzájemné obohacování. Vy mi posíláte fotky přírody, která je pro mě málo dostupná, a já vám zase z výstav, na které nemůžete přijet. :-)

Elena Valeriánová 1.8.2018 22:11

Opravdu, ti Pražáci, ti se mají, souhlasím. Máte takové možnosti, vidět a zažít věci nádherné a zajímavé. Taky bych, na základě skvělé pozvánky, tu výstavu ráda viděla. Věrko, v článku je vše potřebné a fotky jsou krásné. Na mě nejvíc působí "Ležící nokturno". Děkuji.

Jana Šenbergerová 1.8.2018 19:54

Velmi zvláštní užití skla. Věrko, dáváš sem moc zajímavé články včetně fotografií.

Eliška Murasová 1.8.2018 18:11

Krásná zrcátka a neuvěřitelné skleněné šaty, nádhera, žasnu... Věrko, díky!

Věra Ježková 1.8.2018 18:08

Děvčata, děkuji vám. Ali, nevím, ale bylo tam příjemně. Naďo, za celý život jsem neviděla ani polovinu výstav z toho množství, které jsem navštívila, co jsem na íčku. Neběhám, dech nestačí; chodím, ráda. Ivanko, Pražáci zase nemají moc přírody, tak to někteří trochu kompenzují takhle. :-)

Naděžda Špásová 1.8.2018 17:23

Věrko, ty se ale naběháš, abys nám mohla podat raport, kde se co koná. Ale vždycky se ráda kouknu a sklo mám taky ráda.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha