ilustrační foto: pixabay.com

Co čas nikdy neodvane

20. 8. 2018

Můj příběh

Autor: Hana Nováková

Hodnocení:

(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 21.8.2018 07:46

Myslím že každý z nás měl takovou babičku. Já na tu svoji vzpomínám dodnes.

Zdenka Jírová 21.8.2018 00:34

Napsala jste milou vzpomínku na svoji babičku. Také jsem měla milou babičku, na kterou ráda vzpomínám, i když jsem ji neměla dlouho. Napsala jsem o ní také vzpomínku zde na íčku.

Jana Šenbergerová 20.8.2018 21:25

To, co jste napsala o své babičce, se mi moc líbí. Kéž by to tak měli všichni.

Marie Doušová 20.8.2018 17:46

Na babičku se nedá zapomenout .Dík.

Alena Vávrová 20.8.2018 17:44

Krásné vyznání. Také na svoji babičku z maminčiny strany ráda a často vzpomínám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová

Zápisník starého muže: Dovolená s CKM

Pro neznalé, tehdy za hluboké totality to byla Cestovní Kancelář Mládeže. Aby byla skutečně pro mladé, měli stanoven limit do 30 let věku. Pro manželské dvojice stačilo, když aspoň jeden byl v požadovaném věku. To moje žena ještě splňovala, a tak jsme jeli k moři jako mládežníci.

Zdeněk Folvarčný