Foto: archiv autorky

Zvířata a já: Jak jsem zbavila strachu ze zvířátek

19. 8. 2018

Můj příběh Soutěž Zvířata a já

Autor: Jitka Chodorová

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 20.8.2018 22:11

Jitko, barvitě jsi popsla Tvůj " postup " ve vztahu ke zvířátkům, ráda jsem si článek přečetla.

Zuzana Pivcová 20.8.2018 11:39

Jituš, měla jsem kamarádku, která zase díky jedné kočce začala mít ráda zvířata, stala se dokonce ochránkyní. Vím, jak je smutné o vlastní zvířátko přijít. Tak Ti přeji co nejvíce radosti se současným pejskem.

Naděžda Špásová 20.8.2018 10:36

Jitko, je dobře, že jsi se naučila mít ráda zvířata. Kdo má rád zvířata, má rád lidi. Já jsem od malička milovala psi a kočky a to mi zůstalo. Bojím se jen hadů, velkých pavoukú a krys. Na Ladynku si pamatuju. :-)

Alena Vávrová 19.8.2018 22:24

Jj, odříkaného chleba největší krajíc, viď, Jitko ;-).....

Mirek Hahn 19.8.2018 20:34

Pěkně napsáno. Chápu tu delší cestu k oblibě zvířat.

Jitka Hašková 19.8.2018 16:56

Já jsem strach ze zvířat nikdy neměla, psy jsem vždy milovala.

Libor Farský 19.8.2018 15:22

Hezké. Také rád vzpomínám na své dva boxery - Dinga a Denise a na poslední boxerku Bettynku. Po přestěhování do Č.Budějovic jsme přišli o zahrádky a museli i ji darovat "do dobrých rukou", neboť když s námi byla v bytě, tak se u malého Liborka objevila silná alergie na psí srst.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha