Foto: archiv autora

21. a 27. srpen

31. 8. 2018

Můj příběh

Autor: Petr Toman

Hodnocení:

(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Doušová 1.9.2018 10:08

Že by sousedé, ale ptát se asi nemá cenu , neboť lidská závist a zloba je v mnoha lidech ,kterým se v životě něco nepovedlo a tak škodí okolí. Je to smutné .

Zdenka Jírová 31.8.2018 22:47

Pane Toman, z vašeho vyprávění jsem vyrozuměla, že jste z Kouřimi. Tak to jsme rodáci, já také.

Zuzana Pivcová 31.8.2018 17:43

Myslím, že osobně jste, také vzhledem k věku, daleko více prožíval ten druhý Srpen, než ten náš národní historický. Vím, že řada drobnějších podnikatelů takhle zákeřně díky konkurenci nebo někomu nespokojenému skončila. Byl to i Váš případ?

Jana Šenbergerová 31.8.2018 16:25

Někdy s námi život nepěkně zamává.

Naděžda Špásová 31.8.2018 15:43

Taky jsem se v tom trochu ztratila, pokud to byl někdo z okolí, tak je to všivárna a doufám, že jsou po zásluze potrestáni.

Dana Puchalská 31.8.2018 15:06

Ano mráz po zádech........ my s manželem zase plavali. Fuj, ani na to radši nevzpomínáme.

Eva Mužíková 31.8.2018 14:49

Až mne z toho Vašeho vyprávění mrazí... zase jedna ukázka, jaké zkoušky dokáže život přinést.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová