Mužská role se v posledních desetiletích mění. I muži často projevují své city

Na vínečko a kafíčko nechodím. Kamarádky nepěstuji. Ono totiž kamarádství mezi ženskými neexistuje. A povídat si s kýmkoliv o tom, co mne kde píchlo? Já jsem si užila starých a nemocných lidí dost. Jsem ráda, že jsem zdravá a nějaké neduhy spojené s věkem, tím se nechlubím. Za ty si může každý sám. Na pohřby nechodím. Stačily mi ty, které jsem musela absolvovat ve své rodině. Citlivost mužů i žen je stále stejná. Jen si někteří lidé, v poslední době, berou příklady asi z amerických filmů a dávají své emoce příliš najevo.

Nevadí mi, když je muž dojatý a ukápne mu slza. Ale nesmí to být ufňukánek nad sebou samým, jak už tu bylo řečeno. Tvrdost za každou cenu mi moc neimponuje.

Hlavně být upřímný a tak ani bolest a city neskrývat...

Vždy když slyším z rádia píseň Léto léto mý s Ivetou Bartošovou, mám zvlhlé oči, slzy to nejsou, ale vždy si představím ten její smutný konec a jaká je jí škoda. Dojímá mě to vždy i když viditelné to na mě asi není.

Asi bychom to neměli vidět černobíle – brečet, nebo nikdy nebrečet. V dětství by se měl kluk (ale i holka) naučit, že nemá hned brečet… A ve stáří zas víme, že i muži jsou citlivější, snáz se dojmou. Mě dojímá ani ne tak film, pečlivě vymyšlený na efekt, ale skutečná událost, kde je nevinná oběť. Ale dojetí je taky z toho, že někdo přes všechny překážky čelil osudu a udělal to, co bylo potřeba. Taky si myslím, že lidé, kteří se nikdy nedojmou, mají malou představivost (ale to je jen taková „hypotéza“).

Vše už za mne vyjádřily dámy níže. Dodám jen, že nechodím na vínečko a kávičku, ale na víno a kafe.

Rozhodně by se mi nezamlouval muž , který by fňukal sám nad sebou, jak mu všichni ubližují, jakou má smůlu. Slzy v očích, vyvolané nějakou smutnou událostí, jsou zcela přirozené. Žádná emoce, ve chvíli, kdy je opodstatněná, by se neměla potlačovat. Ale také ne v ní zbytečně dlouho setrvávat.

City jsou k tomu, aby se projevovaly. Kdo to neumí, zadělává si na fyzický nebo psychický problém. Ufňukaný muž by mi vadil stejně jako ufňukaná žena. Pláčem se uleví muži stejně jako ženě. Když se rozpláče muž, většinou nejde o nějakou prkotinu.

Ono není o co stát ani u ufňukané ženské. Ale citlivý chápající muž je poklad

Já mám ráda citlivé chlapy, kteří se umí dobře chovat a nestydí se před ostatními ani za své slzy. Žádného muže, který by se choval zženštěle, neznám, ale citlivého muže jsem si vzala.