Hospodské zahrádky dříve a dnes

Pražské zahrádky neznám.Mám ráda vesnické či mėstysské hospűdky se svými venkovními posezeními.Pokud se mi tam jednou nelíbí,jdu tam znovuPokud ani podruhé nejsem spokojena,víckrát tam nejdu.

Užila jsem si hezké zahrádky i u vysočanského pivovaru pod starými kaštany, když v těch končinách syn bydlel. Ty na chodníku nemusím, ale dříve v cizině bych se tam ráda posadila, mít na to....

Hospodské zahrádky jsou fajn. Pokud jsou v příjemném prostředí a netvoří je pár stolů a židlí metr od silnice, navíc překážejících chodcům. Nechápu, co lidé na takovém posezení mají.

Je příjemné posedět na terase a popíjet dobrou kávu a přitom se kochat okolím, které je malebné a uklidňuje oči./Nebozízek./

Mám raději zahrádky a terasy mimo velké aglomerace. Ve větším městě vzpomenu snad jen v Liberci terasu nad vodou u Rybářské Bašty. Poklidná a pohodová je zahrádka na jihu Šluknovského výběžku v obci Kopec, hospoda U Oty. V Novohradských horách Lesovna Žofín, velmi kouzelné místo, když tam není moc lidí. Zahradní restaurace Na verandě u Toulovce v Toulovcovývh Maštalích. A samozřejmě terasa Moravského sklípku v Šatově. Bože, já bych po terasách a zahrádkách proseděl věk :-)

Nebozízek u mne vítězí tím, že nabízí jedinečné panorama Prahy. Dokud jsem žil v Praze, pochlubil jsem se tím všem svým zahraničním návštěvám. Měli jsme tam i maturitní večírek, blahé paměti.

Zahrádky mám ráda, ale určitě k nim nepatří stolky a židle na chodníku na ulici před každou restaurací v centru Prahy.

Ano zahrádky u restaurací jsou příjemné. Do té ve Stromovce s oblibou chodili mí prarodiče. Otec na to vzpomínal moc rád. Prý tam byla jedna pochoutka, kterou jsme si pak doma dělali taky. Chleba s máslem a navrch osolené a na jemno nastrouhané kedlubny.