Foto: autorka

Vítr ve vlasech

1. 10. 2018

Můj příběh

Autor: Hana Práglová

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Seitlová 8.10.2018 20:18

Tak to je super, že se naše město přidá. Hani díky.

Hana Rypáčková 2.10.2018 21:54

To je paráda. U nás jen půjčují koloběžky...

Eva Mužíková 2.10.2018 19:51

Super, super, to je skvělá zpráva, Hani dík za ní....

Jana Šenbergerová 2.10.2018 14:44

Tleskám a volám: "Jen houšť!" A radost přeji nejen seniorům, ale hlavně iniciátorům této akce, protože bez nich by ji nezažili.

Alena Vávrová 1.10.2018 19:27

Tak to je naprosto skvělé, blahopřeji na všechny strany. A Hanko, to je prima, žes u toho byla, protože ty jsi v tomto směru velice kompetentní osoba. ♥

Libor Farský 1.10.2018 17:14

Také blahopřeji organizátorům a přeji další úspěchy!

Věra Ježková 1.10.2018 15:17

Blahopřeji Otrokovicím, Leošovi a Oldovi. Naše město se jistě nepřidá. Nepřidal se ani DS, který jsem kontaktovala.

Dana Puchalská 1.10.2018 13:30

Ano je vidět, že jsou i krásné věci, o kterých se má mluvit a psát. Super.

Dana Kolářová 1.10.2018 13:10

Hani, reportáž plná skvělých zpráv!

Mirek Hahn 1.10.2018 13:03

To je velmi dobrá zpráva !

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová