Nikdy dvakrát neuvidíš stejné mraky

Marcelo, parádní mrakodivadlo. Taky je miluju, díky za podívanou!

Ty fotografie jsou moc krásné.

Mraky mám také moc ráda i si je fotím. Někdy dokáží svým seskupením ve mně vyvolat vzpomínku na jednu krásnou báseň. Poznáte, která to je? " Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík s nimi hraje a vysoko, v daleké kraje bílé obláčky dálným nebem plynou..."?

Nejširokoúhlejší kino na světě. A zadarmo.

Moc ráda koukám vzhůru...

No teda Marcelo, to je nádhera...

Milá Marcelo, máte naprostou pravdu. Mraky vytvářejí atmosféru, mají nekonečné množství podob a jsou vděčným objektem fotografování. :-) Liborův postřeh je dobrý. Nejspíš se to odvíjí od mraků bouřkových a dešťových, před nimiž se lidé museli mít na pozoru, zatímco neměli čas nebo potřebu zabývat se mraky malebnými a neškodnými.

Marcelko, je to krásné. Tak mě napadlo proč vlastně používáme sloveso mračit se v úplně jiném významu.

Ráda pozoruji oblohu a taky mraky příležitostně ráda fotím.

Sebemodřejší nebe je bez mraků nudné. Teprve mraky mu dávají ten správný rozměr a půvab. Nicméně ty, co se rozprostírají dnes nad naší krajinou, jsou pro změnu nudně šedivé. Vaše mraky mě potěšily.