Příběhy naší republiky: Po stopách T. G. Masaryka a M. R. Štefánika

Moc Vám děkuji za Vaše dobrá a povzbudivá slova. A ještě jednou se omlouvám znovu za nezdařené fotečky, totiž fotila jsem bez brýlí - takže "naslepo"... Ale před chvílí byl za mnou můj 15letý vnuk, který mi skutečně ukázal, že dělám jen jedinou chybu v tom, že si upravené fotečky neuložím. Tak snad se mi do budoucna bude lépe dařit. Popisky jsem se už naučila vkládat, tak snad se mi podaří i ty vylepšené a narovnané fotečky v mém programu na počítači dobře ukládat a tím i správně přenášet...

Sice jen maličkost, ale dobrá připomínka.

Hezký článek, který mě v myšlenkách vrátil do dětství. Pochopitelně ve škole se o T.G. Masarykovi neučilo. Kolika asi lidem v našem věku, coby dětem, rodiče o T.G.M. doma vyprávěli. V muzeu jsem byla a z léčebných pobytů v Lázních Hodonín mám hezké vzpomínky. Ať to bylo v květnu (Jízda králů ve Vlčnově), v období sběru a pravého burčáku, hodů, či v čase adventním.

Pořád mám před očima obraz T.G.Masaryka, jak ležel na školním dvoře vyhozen z okna , pavouk ve skle v rozbitém rámu. Vyklízela se půda a jeden žáček dostal záchvat nad tou zkázou rodinou milovaného presidenta. Pomáhala jsem mu obrázek vyjmout a zachránit k nelibosti ředitele školy. Ten chlapec na vojně spáchal sebevraždu, neunesl buzeraci...Mám to v srdci.

Tenhle příspěvek mě pochopitelně vrátil zpět do let práce ve vojenském archivu. Dokumentace, připomínající naše dějiny a velké osobnosti, mě vždy zajímala a zajímá stále. Díky.

Po úpravě fotografií je nutné to uložit a přepsat původní. Také jsem s tím měla problém, ale dá se to.

Zajímavý článek, hezké fotky, škoda, že jsou tolik nakřivo a uříznutá střecha u radnice a vrcholek věže u kostela.