Čas dušičkový

I když je článek trochu smutný, ale ze života,o to víc potěšily vaše příspěvky... děkuji za ně

Díky za hezký článek. Právě dnes jedu na hřbitov do své rodné vesničky a ráda s sebou beru i menší vnoučátka...

Dušičky ano, Halloween ne, tak jako ne Děda Mráz .... Hezké čtení...U nás kousek od domu kde bydlím je nádherný hřbitov. Z okna vidím jak je o Dušičkách celý ozářený, každoročně tam za tmy vodím vnoučata, hledí na tu hru světýlek v tichém úžasu.

Podzimní čas mám ráda, nevadí mi mlhy a letos čekám na podzimní déšť jako na smilování. Dušičky patří k naší kultuře, ale je fakt, že dětem se předkládá jiný pojem a jiné vnímání tohoto svátku. Halloween ... už snacha šije masky. Je to v pořádku, já bych jen chtěla, aby vnoučata věděla i o těch našich Dušičkách.

Krásně jste to napsala. Vzláště čtvrtý odstavec je nyní aktuální a kéž bychom jej dodržovali.

Dušičky mám rád. Dřív jsem chodíval na hřbitov až když se šeřilo, to množství zapálených svíček vyvolávalo mystickou atmosféru. Nesmutním, možná se ještě setkáme....

Dušičky jsou hezká tradice, ale na „své“ zemřelé si vzpomenu i bez nich. Halloween mě nechává chladnou – jen se podívám z okna, když ho slaví děti ve školce.

Ano, na hrob s manželem chodíme a nejen na Dušičky. Vzhledem k tomu, že máme zesnulé příbuzné i na Moravě, tak na ty si vzpomeneme doma. A zapálíme jím svíčku. Je to pěkná tradice, nemělo by se snažit, jí předělat na ten importovaný.

Je pravda, že Dušičky jsou časem rozjímání a návštěvy hřbitovů. Je to hezká tradice. Ale ty, které jsme měli rádi, máme v srdci stále.