staré pohlednice - Kniha Z Litoměřic a okolí, pohledy staré a nejstarší, vydal Luděk Veselý a vydavatelství SOS ART Press-Vlastimil Šafránek, 1995; nové pohlednice - autorka

Jak šel čas v Litoměřicích

25. 10. 2018

Můj příběh Soutěž - Jak šel čas

Autor: Alena Tollarová

Hodnocení:

(5.2 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 25.10.2018 13:54

Litoměřicemi jsem jednou jen tak svižným tempem prošla k Bílým stráním, takže si z nich moc nepamatuji. Škoda, je tam hezky. Dík za procházku s tebou.

Dana Puchalská 25.10.2018 13:35

Díky za krásnou procházku i s pěkným výkladem a super fotografiemi.

Zuzana Pivcová 25.10.2018 13:12

Je to úžasné! Vypadá to, žes "proslídila" celé město a porovnala kdejaký kout. To se mi líbí. Litoměřice znám spíš z dokumentů. včetně toho Leitmeritz, tam někde vedla hranice mezi Sudety a protektorátem. Ale na Zahradě Čech jsem nebyla nikdy. Moje chyba.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová