Novoroční poselství z královského města Kolína

31. 12. 2018

Hodnocení:

(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Kolářová 9.1.2019 21:22

Moc hezké.

Jitka Caklová 2.1.2019 20:48

Také děkuji za hezké přání a do předposledního odstavce bych připsala, "Nebojujte! Naučte se mít rádi a mějte rádi bez boje i ty, kteří nemilují a nemají vás rádi, moc to potřebují ♥"

Zuzana Pivcová 1.1.2019 17:58

Děkuji za pěkné a moudré přání.

Marie Novotná 31.12.2018 19:09

Děkuji.Moc hezky napsané.

Věra Ježková 31.12.2018 16:40

Moc hezké. Děkuji za každý den, tedy poděkuji i za celý rok. Nejsem bojovník, k tomu, po čem toužím, se snažím dospět poklidnou cestou. Do Kolína pojedeme ve čtvrtek.

Hana Rypáčková 31.12.2018 16:00

Děkuji...Vynasnažím se. Naše země je vážně krásná.

Dana Puchalská 31.12.2018 13:09

Děkuji.

Eliška Murasová 31.12.2018 11:16

Paní Hano, nádherné poselství, velmi mě oslovilo i vehnalo slzy do mých oči. Moc Vám za ně děkuji!

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová