První lásce

Věrko to je síla. Až mi to vhání slzy do očí. Úžasné.

Je to hezky vyjádřená vzpomínka. Zůstává však otázka, zda ta vzpomínka nebolí pocitem, že ta láska byla lepší, než ty další, a že bychom jí i dnes dali přednost. Doufám, že ne, a přeji Ti ne vrácenou, ale stálou radost.

Věrko, na první lásku se nezapomíná.

Je to život Věrko, vše máme napsáno ve hvězdách, já ho potkávám, když se dostanu do města, kde jsme oba studovali, buď mě nepoznal, nebo dělá, že nevidí, o jeho životě vím skoro vše, moje kamarádka si vzala jeho spolužáka, takže mám informace i z jejich školních srazů. Za týden budeme mít jakési výročí, některé moje básničky na portále patří jemu, i když žiji 50let v manželství se svým mužem v lásce, dobrém i zlém, ta studenstká láska ve mně zůstává, někdy i proti mé vůli. S tím člověk nic nenadělá. Přeji vám jen hezké vzpomínky.

Krásné vyznání.