Foto: Mgr. Ivan Pokorný, Ing. Jiří Novák

"Tradice 1894" není jen pouhým názvem, je výrazem úcty k tradici předků

16. 11. 2018

Můj příběh

Autor: Hana Nováková

Hodnocení:

(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Nováková 20.1.2019 23:14

Děkuji všem, které se mnou prošly celou Tradicí a pokochaly se krásným interiérem, jistě byla na co pohledět..

Alena Vávrová 17.11.2018 13:47

Do Kolína jsme kdysi jezdili často a v době, kdy jsem ještě sbírala hrníčky, jsem v podobném obchodě několikrát byla. Netvrdím, že to byl tentýž. Hanči, moje řeč!

Hana Rypáčková 17.11.2018 09:53

Někdy si děvčata zajedeme do Kolína...

Věra Ježková 16.11.2018 20:08

Znám. Do Kolína vítám několikrát ročně. Hezké fotky.

Zuzana Pivcová 16.11.2018 19:59

Moc ráda jsem si to přečetla, děkuji. Vzpomněla jsem si na rodinné lahůdkářství Paukert na Národní třídě. Někdo tu o něm kdysi psal. Myslím však, že už zase neexistuje. Vždycky oceňuji rodinné podniky, ať už pivovar nebo prodejnu či restauraci, které s láskou provozují potomci někdejších majitelů. Třeba jedna malá cukrárna v Bechyni. Líbí se mi i rodinné fotografie na stěnách.

Jana Šenbergerová 16.11.2018 19:14

Krása! U nás máme obchůdek s dárkovými předměty v podobném duchu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová