Škoda z lásky: Paruka to pojistila, že jsem tenkrát nezhřešila

Oldřichu, tak to si sypu popel na stařičkou hlavičku, už to nikdy neudělám, fakt:))))))

No toto, Evo?! A já tě dával doma za vzor!

Díky Miluše. Další už mám napsaný, ale čekám na obrázky které tam chci přidat.

Evinko, tak tohle se Ti povedlo.Krásně napsaná příhoda,při které má fantazie a představivost jela na plné obrátky.Jsi skvělá vypravěčka.

I já měla svého času paruku. A vypadala jsem v ní jako madam Lomikarová. A jak to dopadlo, to radši ani psát nechci. Skoro jako bratr Žižka. Teď z toho mám jen úsměv na rtech, ale tenkrát v roce 1975.... No škoda slov. Evi pošli nám ještě něco obdobného. :-) :-)

Evi, asi jako jedna z posledních čtoucích tvůj článek už nemám pomalu co napsat. Vše tu bylo krásně řečeno. V článku je obsaženo všechno. Láska, vzrušení, napětí, překvapení, nehoda, záchrana a nakonec i pozdější sblížení. Díky za hezké pobavení a zasmání.

:)))))).. tak to má být, bavte se děvčata na můj úkor. Ájo neděs, to mi ani na mysl nepřišlo, ale dobrý. Nebyly to brikety, ale asi kostka.

Evinko, tak sugestivně napsané, že nelze si nepředstavit tu trapnou situaci jinak, než s úsměvem. Díky Tobě budu mít hezký a veselý celý den. Tebe jen tak někdo nepřekoná!

Evo, mám bujnou představivost! Pokud by Ti paruka spadla v tom nejlepším, mohlo by dojít ze šoku ke křeči... :-) Mobil nebyl, lékař s injekcí a sklady v nedohlednu. To by snad jen pomohlo nenadálé švihnutí tou borovicovou větví, která tolik píchá... A ta kopa uhlí - to byly brikety? ... :-) :-). :-). Super Story!

Evči, tenkrát " jen " učil na gymplu, vypracoval se časem, napsal 36 spíš odborných knih... ale to je jen a jen jeho zásluha....